S - smiling, I - introverted, M - moody, O - optimistic, N - naive, E - empathetic
KEEP CALM AND BE YOURSELF!
"Living my dream"
Simone se narodila na počátku července, a proto má většinu vlastností Raka. Je přecitlivělá tak trochu víc senzitivní, náladová, líná, paranoidní, naivní, ale taky velice přátelská, naslouchající a empatická. Přestože je letní dítě, mnohem lépe se cítí na jaře (pod vlivem nové energie) a během babího léta (ach, ty barvy!). Podzim a zimu by nejraději zaspala (aby nemohla přijít Madame Melancholická).
Rusovlasé stvoření s modrošedýma očima. Milovnice umění obklopující se krásnem. Bývalá irská tanečnice, obsesivní knihomilka, nadějná (?) slečna učitelová hrající si ráda se slovy, tvořící alternativní reality. Hledající, pokládající (si) otázky, převelice zvědavá. Trpící (ehm ... spíše se v tom vyžívá) anglickou samomluvou při cestách po městě a broukající si písničky při vstupu do kuchyně. Daydreamer, nightthinker :) Extrovertem pouze ve svém introvertním světě.
Už konečně má ráda sama sebe (protože ví, že ve své samotě se nachází v té nejlepší možné společnosti). Vymanila se ze skořápky ušláplé myšky, která sedávala v temných barvách v koutě (takže mi ten můj narcismus můžete jen přát a ne závidět) a proměnila se v pestrobarevné rozruch budící stvoření, které bez úsměvu a knihy nevyjde na ulici. V sedmnácti se rozhodla popřít své skutečné já a řekla sbohem melancholii (Au revoir, my bittersweet symphony!). Ve tři a dvaceti se pomalu a horkotěžko se svým melancholickým Já začala smiřovat. V osm a dvaceti se svou samotu naučila opečovávat!
Když bylo Moně asi pět, přečetla poprvé Děti z Bullerbynu a začala snít o dráze spisovatelky - sen je stále aktuální. O pár let později se chtěla stát ředitelkou dětského domova (pochopila totiž, že jako dítě se tam nikdy nedostane, protože rodičů se jen tak nezbaví!) a posléze architektkou (tehdy ještě uměla počítat), ale změnila názor, když se ve škole objevila nová angličtinářka, Deny. Tehdy Mona propadla kouzlu britských ostrovů a viděla samu sebe jako překladatelku knih a tlumočnici. Jenže ... na jazykovém gymplu bylo takových mnoho (a já prostě nebyla dost dobrá na to, abych byla lepší ... tedy, dokud jsem neodhodila své introvertní strachy a nezačala konečně mluvit).
Simone miluje lidi (a stejně tak je někdy nesnáší). Ráda je pozoruje a naslouchá jejich příběhům, a i přesto (že si myslí, že kvality by na to měla) se vzdala své odvěké touhy stát se psycholožkou (protože si myslela, že by v životě neprošla přes matematickou část scio testů ... No, když získala svůj magisterský titul na Ostravské, zkusila přijímačky na Palackého a zjistila, že to není zas takové drama. Jen na akademický život už nemá energii). Své "be a guide" ambice nasměrovala jinam a fascinaci lidskou psyché si nechala jako koníčka. Zabloudila tedy do vod filosofické fakulty, upsala se katedře anglistiky a rozhodla se, že bude učitelkou (což jsem NIKDY nechtěla), respektive lektorkou anglického (a občas i španělského) jazyka. Ráda pokládá otázky, nad kterými musí studenti uvažovat. A zpětná vazba? Přátelství, radost, nadšení, vděk. Zdá se, že ta správná cesta byla nalezena ... a ty děti! Má největší slabost ... jeden dětský úsměv dokáže rozzářit svět :o) Jenže, učit je a hrát si s nimi - to jsou dvě zcela odlišné činnosti. Proto doufá, že její nadšení ze základky značí cíl cesty.
Creative ;)
Možná to zní jako klišé, ale Simone se často zamýšlí nad tím, jaký vliv budou mít její rozhodnutí na život druhých, a proto někdy upřednostní cizí zájmy před vlastními. Kdysi byla Simone docela kráva a upřednostňovala druhé. Teď je z ní sobecká kráva a těší jí to mnohem víc! Už se jí docela daří říkat NE, což je vskutku zázrak (protože mi to nejde úplně vždycky). A to, že její přítomnost (a vnímavost a pochopení) působí blahodárně na druhé (ach bože!!! fakt si tak věřím? JO!), neznamená že ví, co dělat sama se sebou (jo, už zase medituje nad nesmrtelností brouka - nejspíš je to celoživotní proces). Psychoterapie pomohla s tím, co mě nejvíc drtilo.
Je narcisoidní (miluje pohled na sebe a své vlasy v zrcadle), egomanská (strašně ráda mluví o sobě a o svých pocitech), sarkastická, poslední dobou cynická, žárlivá a během zkouškového trpí nejtěžší formou prokrastinace. Snaží se být vtipná (jako třeba tady v tomhle článku) - haha.
Mona žije (!!!) literaturou, sbírá knihy, čte je, půjčuje si je, nutí své blízké do čtení a přála by si, aby před smrtí četla něco, co se jí bude tak moc líbit, že ji to zabije (a nejlépe ve vaně, protože krom knih zbožňuje taky vodu). Miluje psaní, proto si píše blog a občas i deník soukromý - papírový; ztrácí se ve své poesii, koketuje s texty k písním a plodí lehce erotické, zato silně emotivní povídky. Zbožňuje seznamy (co číst, co vidět, co si pořídit, čemu se věnovat) a všelijaké kvízy a dotazníky (nejlépe osobnostní). Věří, že jednou napíše bestseller a stane se rentiérkou. Postaví si panství, kde se bude starat o 4 krásné dlouhovlasé princezny a bude nesmírně šťastná. Pokud teda nebude stavět školy v Indii, nebo si nevykouká oči ve Skotském Glencoe. No anebo by se taky mohla nechat okusovat kočkama ve svém staropanenském bytě a umřít úplně sama.
KDO NEZPADÁ DO SVĚTA, JE VŽDY BLÍZKO TOHO NAJÍT SÁM SEBE.
Tanec je pro slečnu M. branou do jiného světa. Do světa, ve kterém se nemyslí, ale pouze prožívá. Tancovat znamená být lesní vílou, cítit se krásně a bezpečně, sebejistě a neodolatelně. Tanec je nesmrtelná vášeň rozechvívající srdce. Pro M. nepostradatelný ... a proto na něj už nějaký ten pátek nemá odvahu/chuť/čas!
Simone má ráda jídlo, hlavně italskou a indickou a řeckou kuchyni. Alkoholu neholduje, ale šumivým sladkým vínům a cideru neumí říct ne (a pak mluví a brečí a mluví a brečí). Má ráda zelené, bílé a bylinkové čaje, kofolu. Neodolá assamu s mlékem, medem, zázvorem, bílým pepřem a kardamonem. Kakau. Čokoládou řeší stres, nízký tlak, ale taky nudu a velkolepé momenty štěstí. Někdy na ni ani nemá chuť, ale je schopna ji celou sežrat jen ze zvyku. Až příliš se ztotožňuje s myšlenkou zaměňování emocionálního hladu za fyzický, a proto vypadá, jak vypadá (vzdech). Nemá moc ráda ryby a vejce, taky hrušky a pórek. Klidně by mohla být vegetarián, kdyby jí tak moc nechutnala musaka a lasagne a ... no dobře, vegetarián nepřipadá v úvahu. Měla by jíst pravidelněji, měla by ... a ta čokoláda, hmmm ... To, co má ráda, si umí celkem obstojně uvařit ;)
Přestože je Ostravačka celým srdcem, své oči často upíná k břehům Albionu, kde se už dávno předávno zatoulala její dobrodružná duše. Anglický jazyk je pro ni celoživotní výzva. Cestování životní filosofie. Anglie slza v srdci.
Často se toulá svou fantasií, která ji unáší především do nepravděpodobných situací, které by chtěla zažít... Umí se bezvadně ztrácet (a nacházet) ve své psyché! Není si moc jista sama sebou (no dobře, vůbec si není jista). Občas se cítí ztracená, osamocená, nepochopená. Jako opuštěný maják na větrném útesu, který vysílá své sos proplouvajícím lodím - bez odezvy. Občas nesnáší lidi kolem, zápasí s migrénami a snaží se nepodlehnout Madame Melancholické, ráda se utápí ve vzpomínkách a fráze "co by, kdyby" jí vůbec není cizí. Sní ve dne a prochází se po městě s hlavou ve větru. Kouše si nehty (ale už ne tak moc jako kdysi, poněvadž objevila kouzlo pilníku), až příliš často si hraje s vlasy a palce u nohou stáčí pod chodidla. Povídá si sama se sebou i s jinými ve své vlastní hlavě. Změn se nebojí, ba dokonce je vítá s otevřenou náručí. Jen sebeláska je pro ni stále big issue. Jsem žena - jsem změna - nikdy nevěř nikomu, kdo v sobě skrývá měsíc.
"October is about trees revealing colors they've hidden all year ... People have an october as well." (Jim Storm)
Prostě se to v ní bije. (D)Rak chce ven! A jindy by se rád stočil do klubíčka ve své noře a vůbec nevylézal.
Po šíleném zmatku v duši (střet idejí s realitou) se jí podařilo spřátelit své Srdce a Rozum. Přestala hledat smysl života, neb smysl je ve všem, co nás obklopuje. Stačí otevřít oči ...
Kdyby se měla zaškatulkovat, tak patří do šuplíku paranoidních jedinců s občasnými sociofobními sklony a přes podzim-zimu s lehce maniodepresivní náturou. Nejspíše chronický šťoural snažící se o vše-vysvětlující sebediagnózu. (diagnóza: kyberchondriak s velice bujnou fantasií :D) Ale po většinu času nezlomitelný, důvěřivý idealista žijící v utopickém světe. Utíká před lidmi, přestože bez nich nemůže existovat. Touží po blízkosti, ale bojí se závislostí, kterým je tak snadné propadnout.
Proměnlivá jako voda - živel, který ji ovládá. Najít balanc je nelehké, ale není to nemožné. Chvíli unášena proudem, chvíli se topící, chvíli plavající proti toku ... ve stojatých vodách ztrácející své Já, vyžaduje změny, přestože má ráda jistoty.
A proč už třináctým rokem píše blog? ... Sama sobě "terapeutem", touží po pochopení, porozumění, bezpodmínečném přijetí, a tak pořád hledá, klade si otázky, ztrácí se v odpovědích a písmenkováním se snaží o utřídění myšlenek. Psaní je pro ni vyjádřením světu "tady jsem" a zároveň hodně niterní a intimní ... Svět je jednoduchý, ale lidská duše je nadpozemsky komplikovaná. Kéž by člověk mohl pochopit alespoň tu svou ...
Jsem prostě MONA - ekvivalent pro trable
Živelný chaos
Daydreamer
