A tak jde čas
Když mám blbej den, tak bych se nejraději zahrabala do listí, nechala na sebe padat kaštany, utopila se v buclatém hrnku kakaa s vanilkovou vůní, omámila vonnými skořicovými tyčinkami, četla Harryho a neměla jediný důvod k tomu, abych sundala pletené ponožky ...
Kromě listí, kaštanů a ponožek se mi zatím daří všechno. Každý den do sebe sypu hořčík. Nemám sice dojem, že bych byla méně vystresovaná, ale pokaždé, když na něj ráno zapomenu, mám celý den pocit, že v každém okamžiku vypustím duši. Asi až moc věřím tomu, že mi těch 375 mg pomáhá přežít den v relativně dobré náladě. Bez "vitacitu" s citronovou příchutí teď zkrátka z domu nevycházím. Kdyby to někoho zajímalo, jmenuje se to Magnetrans a je to chutově fakt dobrý. A protože mi tenhle hořčík doporučila má osobní lékarnice Peťka, tak v něj vkládám veškerou svou důvěru a naděje na lepší zítřky. Nicméně, kdybyste věděli o něčem, co by mi výrazně zlepšilo náladu, sem s tím.
Po dnešním dni mám pocit, že přišla na návštěvu stará známá - Madam Melancholická. A 4 vyučovací hodiny s dětma, které se mi vůbec nedařilo utišit, mou nakřáplou náladu ještě více zlomily. Už je to něco přes měsíc, co jsem začala učit na prvním stupni. Připadá mi to jako celá věčnost. Některé hodiny jsou skvělé, děti aktivní a pracovité, jiné dny potlačuji touhu se na všechno vybodnout, odejít ze třídy a už se nikdy nevrátit. K tomu všemu ještě odborná angličtina na vošce, díky které jsem se naučila spoustu nových slovíček (jako třeby druhy ryb, o kterých jsem ani v češtině neslyšela, natož abych je poznala), ale taky to znamená, že se musím hodně připravovat. No a nějaká ta business angličtina, začátečníci, mé vlastní lekce ... celkově odučím 32 hodin za týden. Procestuju milion dalších k tomu, dělám přípravy a OPRAVDU moc ráda bych se někdy chtěla pořádně vyspat.
Jalikož jsem hyperaktivka, tak jsem se přihlásila na miniCELTU, kde máme skvělé metodičky. Jedná se o kurz pro lektory a učitele na téma "jak učit". Klidně bych za něj zaplatila mnohem víc, jak moc se mi tam líbí. Jedinou nevýhodou jsou pátky a soboty, které jim věnuji .... SPÁNEK je drahá komodita! A jsem zatím pořád POOR teacher. Největší dojeb je, že si jako učitelka na základce vydělám více než na živnosťák (když učím přes někoho). Nejvýhodnější jsou lekce, které mám sama na sebe ...
Update o týden později ...
Mám takovej pocit, že mě moc netěší to, co dělám. Je toho hodně. Času pro sebe málo. A tak začínám zvažovat, co s životem, pro jakou změnu se rozhodnout, do čeho skočit po hlavě. Něco málo se už změnilo ...
- Na konci září jsem se po dlouhé odmlce opět vrátila ke čtení. Vzala jsem do ruky nové anglické vydání Harryho Pottera. Dnes jsem nakousla Fénixův řád. 800 stran nabitých emocemi. Při cestách hromadnou dopravou už nezírá tupě z okna a neděsím se okamžiku, kdy začnu učit, aniž bych se pořádně připravila ... protože, ruku na srdce, na to od září nemám sílu ... a tím, že letos učím tak moc, mě to přestává naplňovat ... anebo je to možná tím, koho a co učím ... těžko říct
- Z hnízdečka lásky se stává chaotické doupě okupované neskutečným nepořádkem. Lednička zeje prázdnotou, zem v ložnici je pokryta oblečením, taktéž křeslo v obýváku, sedačka skoro nejde vidět pod vrstvou učebnic a výukových materiálů, kuchyňský stůl stále hostuje ingredience, které se nikam nevejdou ... snaha uklidit uletěla kdo ví kam
- Začali jsme chodit do tanečních ... člověk by neřekl, jaká zkouška nervů a trpělivosti to bude ... hádáme se jako manželé po 20 letech nad rozvodovými papíry ... ale taky je to fakt sexy :D Samozřejmě mám na mysli společné tancování, ne ty hádky.
- Míša začal číst! On teda začal už dříve, ale teď se dostal do kontinuálního procesu a poprvé v životě čte Harryho Pottera ... kterému předcházel Bone Season (Kostičas) a celé tetralogie The Maze Runner (Labyrintu), Pratchett a Penumbrovo knihkupectví ... těší mě to, i když mi občas řekne "teď ne, čtu si!" - to jsem pak jakože uražená, přestože se uvnitř usmívám a dmu pýchou ;)
A co bych teda chtěla změnit? Do čeho se pustit? ... Po srazu ZŠ po 11 letech jsem došla k tomu, že je třeba myslet víc do budoucna a začít plánovat. Dva týdny zpátky jsme s Míšou "oslavili" 2 roky. Dost dlouhá doba na to, aby si člověk uvědomil, zda-li chce ve vztahu pokračovat nebo ne. A když ano, tak co dál ...
- proto jsme se konečně rozhoupali a po X měsících nicnedělání si pořídili matrace a garnyže na všechna okna
- dneska objednali skříňku na jídlo do kuchyně a plánujem objednat ještě botník a věšák na kabáty
- a začali se bavit o tom, kde budeme bydlet v budoucnu ... oba bychom rádi do domečku ;) A tak je třeba začít šetřit. Ani jeden z nás není zatím zrovna ideálním adeptem na hypotéku, která bude jednou nezbytná
- no a má práce ... po 6 letech učení se utvrzuji v tom, co a koho nejraději učím ... a protože mi to fakt jde, je tak akorát čas zvednout hodinovou sazbu ... když totiž vezmu v potaz všechna ta nezbytná pojištění a daně, vydělám si teď méně než v době, kdy jsem si před jméno mohla psát Bc. A k čemu by mi pak ten magistr byl, že? ... Jak jsem si kdysi říkala, že bych chtěla pracovat zadarmo, tak to mě přešlo v momentě, kdy jsem zjistila, co všechno MUSÍM platit ... dospěláckej život není zrovna levnej a když chcete hobití domek u lesa s průzračným potůčkem, tak je třeba znát svou cenu a neprodávat se všem (to už mi celkem jde!) za levnější peníz.
- a přemítám docela dost nad dredama nebo aspoň těma fajňáckýma barevnýma copánkama, které bych pak po čase mohla všechny sešmikat, být chvíli plešatá a nechat si narůst komplet nový vlasy! A taky si říkám, že by se mi na temeni mohlo hezky vyjímat "9 3/4" a "After all these years? Always!"
A tak jde čas ... zběsile utíká během víkendů, neskutečně se vleče během pracovních dnů. Nálada spíše melancholická. Hořčík stále v akci. Podzim za okny, a tak nějak i v duši. Zima bude tuhá a dlouhá ...
