Archiv blogu: 3/2014
Jak se hubne (a studuje) v Anglii
Blbě. A Žanda mi to potvrdila. Takže je to prostě jasný. Nemožné, neproveditelné. Vzdávám se. Vydržela jsem to deset dnů. Jenže pak jsem celý den strávila mimo domov a druhý jsem byla na výletě, z kterého jsem se vrátila mokrá, s kroupama a sněhovýma vločkama v kapuci a rozlepenýma teniskama. Kdo by si po tomhle chtěl lehnout na podlahu a dělt sklapovačky? Výmluvy mi jdou skvěle, že jo? Pořídila jsem si nové tenisky za deset liber, neb jsem...
Óda na čtenářské deníky (bez ódy)
Luci si založila knižní blog a mně to připomnělo, jak jsem si předsevzala o knihách více přemýšlet. A ono houbeles - jako každý rok. Moc ráda bych v prosinci věděla, o čem byl třeba Foe a Wide Sargasso Sea, proč jsem jim dala tolik a tolik hvězdiček, a jestli je chci mít v knihovně. Fyzicky. (No ani ne). Jenže mám problém vypotit pár řádků na goodreads, POKUD to ovšem neudělám hnedka. A já jsem co? Ano, vážení, lemra líná (už jsem ve věku, kdy...
Jak se rodí fénix
Čokoláda je super objev, ale jen do té doby, než i v oblíbených šatech začnete vypadat jako jumbo jet. Zatnula jsem všechny zuby a pustila se do blogilates. Jestli nevíte, o co kráčí, ráda vám poskytnu krátký popis. SEBEVRAŽDA. Jasné, ne? Začala jsem cvičit. Haha. No ale vážně. Nelžu. A jsem odhodlaná nevzdat se. Blogilates má na každý den nějaké video o zhruba 30 minutách. Co jsem zatím vypozorovala. Možná to bude jinak. To je zatím ve...
Jak se nepřestávám kochat
Rostou narcisy. A taky krokusy a sněženky. Nepamatuju se, že by mě to kdy dojalo. Prostě jedu autobusem, dívám se přes špinavý sklo ven a rozněžním se při pohledu na barevný kytky. V ruce tyčinku brownie, která už po prvním kousnutí oznamuje, že další čokolády nebude třeba. Sladký. Možná až příliš. Na klíně batoh s nákupem. Dvě krabice kapesníků, protože running nose je má chronická diagnóza na ostrovech. Čokoláda, oříšky, něco málo (hodně)...
Jak mě baví sestavovat seznamy
Mám chuť obrátit si život vzhůru nohama. Co jsem v Británii, připadá mi, že se doma vůbec ničemu nevěnuju. Včera jsem si své aktivity zkoušela shrnout. Zas tak nudně to nevypadalo, ale když poslouchám a pozoruju lidi kolem sebe, mám pocit, že mi spousta času utíká mezi prsty a já nedělám téměř nic. Každý den přečtu několik stran obvykle ze dvou knih (něco, co bych měla a něco, co chci) kouknu na seriál nebo film čímž...
