Archiv blogu: 3/2013
Půlnoční výlev
Picasso ani Monet ze mě nejspíš v dohledné době nebude, ale to ani není mým cílem. Kreslení je úžasná aktivita, když už nevíte roupama co by. A taky když se chcete uklidnit, vypustit ze sebe emoce, které by pro druhé nemusely být moc vítáné. Hrála jsem si s vlnkama, listím, očima, krucánkama, slzami, všechno to byly takové nic neříkající abstrakce, a pak jsem otočila stránku ve skicáku a přenesla na papír to, co jsem chvíli po půlnoci...
Pilíře mého bytí
Občas si člověk myslí, jak není chytrý, a pak se dozví, že sice pravdu má, ale jen poloviční. Včera jsem se díky Žandě dozvěděla, že anglické slovo Easter je vlastně odvozeno od egyptské bohyně Ishtar, která symbolizovala plodnost. Proto ta vejce. Svátek nabyl křesťanského charakteru až mnohem později (on je taky Egypt trochu starší, že). Zmrtvýchvstání a tak. Ponaučení: Přestat žasnout nad tím, co všechno lidé neví, protože k nim sama...
Dealing with my goals
Uteklo už spoustu vody od mé poslední rekapitulace ... co se od počátku února změnilo/splnilo? Péče nejen o duši pořídit si meditační hudbu ... postahovala jsem si Albinoniho, který se dokonale hodí ke kreslení a Chopina, který mě oblažuje při čtení a překládání každý týden uvařit jedno zdravé jídlo ... daří se daří :o) Lilek s rajčaty a sýrem, špenátovo-houbové palačinky, mrkvová polévka, krémový špenát, kukuřičné...
Až se tě život zeptá ...
S úsměvem na rtech jsem dokončila poslední česky vydaný kousek od Cecelie Ahern - Až se tě život zeptá (Time of My Life). Když jsem se s Cecelií setkala poprvé, byla jsem přesvědčená, že mám v ruce kousek z červené knihovny. A já moc romance nečtu. Měla jsem ráda Jude Deveraux, protože v jejích knihách se vždy snoubila láska s nějakým mystériem. Ale jen tak o lásce mě nikdy moc číst nebavilo. Ceceliiny knihy jsou o lásce. Ale mají v sobě taky...
udělat tečku. vytvořit nový smysl.
Snad jsem se opravdu zbavila některých svých hloupých vlastností. Pokud je Pavel mé zrcadlo, jakože to tak vždycky bylo, vidím v něm vysoké šance na úspěch. Je až nadpozemské, jak jsme s Pavlem sesynchronizovaní. Uvažujeme ve stejnou dobu nad stejnými věcmi, zhruba ve stejný čas těm věcem přijdeme na kloub, a pak se spolu bavíme o tom, jak je úžasné, že jsme zas o krok dál. Ano, cíl může být cestou. Ale já osobně něco většího v dáli vidět...
