udělat tečku. vytvořit nový smysl.
Snad jsem se opravdu zbavila některých svých hloupých vlastností. Pokud je Pavel mé zrcadlo, jakože to tak vždycky bylo, vidím v něm vysoké šance na úspěch. Je až nadpozemské, jak jsme s Pavlem sesynchronizovaní. Uvažujeme ve stejnou dobu nad stejnými věcmi, zhruba ve stejný čas těm věcem přijdeme na kloub, a pak se spolu bavíme o tom, jak je úžasné, že jsme zas o krok dál.
Ano, cíl může být cestou. Ale já osobně něco většího v dáli vidět musím. Třeba tam ani nemusím dojít, ale potřebuju na horizontu něco vidět.
A když se zbavíte strachů a děsů z pod postele, když si ve skříni hezky zametete, je tam najednou prázdno. Čisto, ale prázdno. Čas na nové hadříky, na vytvoření nového smyslu.
Poněvadž jsem už konečně přistoupila na skutečnost, že smysl životu dáváme my sami. Sám život žádný smysl nenese. Jen my jsme alfou a omegou našeho (ne)štěstí. Vytvořit, pracovat, prožít, vytvořit, pracovat, prožít. Koloběh nekonečných výzev.
A taky se mi zbláznily hormony, zrovna ve chvíli, kdy jsem četla o laktační demenci, a už asi dvacet čtyři hodin v hlavě upgraduju obraz svých dětí. Na toto téma bych z fleku mohla sepsat román!!! Jen pointa by chyběla ...
Protože prioritou číslo jedna je v mém životě: mít děti!
Jenže to teď nejde. Google mi nenašel návod na neposkvrněné početí. Nemám zázemí. A chci dokončit svá studia, užít si Leeds a pocestovat (nejen po Británii). Nezbývá mi než najít si trochu časově bližší prioritu.
!!! uzdravit svůj krk !!! a ještě před tím se vyspat, abych mohla v devět ráno učit, zvládnout školu, školku, výuku a .... ve čtvrt na devět úspěšně skončit a dorazit domů kolem deváté a opět se pořádně vyspat, protože pátek je taky všední den a ... málem bych zapomněla, že slečna "neumím-říct-ne" učí i v sobotu.
