Archiv blogu: 11/2012
Debil-sonrisa
Nesnáším závislosti, ale čtvrteční odpoledne je má srdce-rozechvívající závislost, které jsem propadla před šesti měsíci a nehodlám se ji vzdát. "Kdybys ode mě něco potřebovala, tak si o to řekni, jinak se naštvu ..." - potřebovat rovná se chtít, ale o tohle si opravdu říct nemůžu. O tohle ne. Potěšení s trpkou příchutí. Má Hořkosladká chvilka poesie. Dying alive ... ... but hope springs eternal in the human...
Sobecký obr
Už nečtu. Není kdy. Od sedmi do půl deváté jsem byla ve městě. Neustále v presu. Stále s úsměvem. Jen ty přejezdy z místa na místo mi ubírají dobrou náladu. Proto se neumím česky domluvit. Konverzuji jako vycucnutý bonbon. Není tedy divu, že pořád listuji psychologií.cz (články jsou kratší než knihy) a čekám "něco" co mi otevře oči. Dnes třeba tohle: Člověk, který si nevěří, není si jistý svou hodnotou, má tendenci ve vztahu překračovat...
Přiznávací
Upřímně přiznávám, že se mé utíkací nálady objevují (taky) v momentech, kdy něco musím a nechce se mi do toho. I když jde jen o referát. Čili o nic, protože nejde o život, že. Ve tři hodiny jsem dorazila domů. Je skoro půl jedenácté. Můj referát je ve fázi: nadpis. Jsem v krizi. Naprosté, neúprosné, strach nahánějící krizi. Paralyzována strachem z nedostatku času, apaticky hledící do zdi, neschopna jakékoliv činnosti. Jakmile se začtu do...
Cestovatelská
Počínaje dneškem si tvořím rezervu s názvem "Cesta do Indie" Můj sen se proměňuje v realitu ... přemýšlela jsem nad tím, co teď CHCI ze všeho nejvíce a nenašla jsem odpověď. (teda, našla ... jednu utopistickou) Chci mít možnost utéct bez posledního sbohem pryč. Koupím si jednosměrnou letenku, pořádné boty a vydám se na východ - pokud se stane něco, co mi zase rozhodí psychiku. Nemám co ztratit. Jen získat. Mí zaměstnavatelé by z toho nebyli...
Miluju víkendy! Kéž by byly dvakrát tak dlouhé
Koncert Štěpána Raka, našeho předního kytaristy, spolu s kytarovým kvartetem byl moc fajn. Užívala jsem si "tady a teď"... koukala na detaily z obrazu Hieronýma Bosche - Zahrada pozemských rozkoší, vnímala krásnou hudbu, Štěpánův příjemný hlas a společnost mého drahého kamaráda Pavla. Pravdou je, že program zvaný Apokalypsa nás opravdu dostal - do kolen. Takovou teorii konce světa jsem teda ještě neslyšela. Spojovat Zjevení Janovo s dějinami české země...
