Komentáře: Přiznávací
Upřímně přiznávám, že se mé utíkací nálady objevují (taky) v momentech, kdy něco musím a nechce se mi do toho. I když jde jen o referát. Čili o nic, protože nejde o život, že. Ve tři hodiny jsem dorazila domů. Je... [celý příspěvek]
Mona
28.11.2012 23:00
Říkala jsem si, že je na prokrastinaci ještě brzo, ale když tak čtu tvé řádky, máš nejspíše pravdu. Už to přišlo. Haháá, takové to pnutí "ale vždyt já přeci CHCI" tak to už jako asi zmizelo definitivně :D Vůbec se ti nediviím, protože dělat něco, co je naprosto k ničemu, to je snad nejhorší možná varianta! Kor když to děláš v práci. Můj blok? ............ pokud to není vědomí zbytečnosti toho, co se ve škole musíme učit, tak pak nevím. Spíše prostě jen - bezdůvodná apatie, taková předchůdkyně deprese ... v tom se už vyznám, takže se toho musím rychle zbavit. Luce, musíme se vrhnout do umění!
Web | Fay
28.11.2012 21:55
KOPR.Prokrastinace.Demotivace.Rezignace. Been there. Actually, I'm there right now :-/.
Na jednu stranu si říkám, že bych měla a že vlastně chci tyhle věci udělat, naučit se ... ale stejně mě pak mé vnitřní já táhne k něčemu úplně jinému. Nejvíc mi na tom asi vadí ta zbytečnost - mám pocit, že většina mých povinností je zbytečná, nikoho neobohatí a ještě po mě chtějí věci, které nezvládám. To se pak těžko hledá motivace. Co blokuje tebe?
