Miluju víkendy! Kéž by byly dvakrát tak dlouhé
Koncert Štěpána Raka, našeho předního kytaristy, spolu s kytarovým kvartetem byl moc fajn. Užívala jsem si "tady a teď"... koukala na detaily z obrazu Hieronýma Bosche - Zahrada pozemských rozkoší, vnímala krásnou hudbu, Štěpánův příjemný hlas a společnost mého drahého kamaráda Pavla. Pravdou je, že program zvaný Apokalypsa nás opravdu dostal - do kolen. Takovou teorii konce světa jsem teda ještě neslyšela. Spojovat Zjevení Janovo s dějinami české země ... to bylo moc na nás na oba. Neubránila jsem se smíchu. Kdo hledá, vždycky najde spojitosti úplně všude ... co byste si ale mysleli o člověku, který tvrdí, že zrovna letos má skončit vláda Antikrista a poukáže přitom na volbu prezidenta ... myslet si, že zrovna MY jsme národ vyvolený ...
Následná čajovna se protáhla do skoro půl jedné, proto jsem si musela uvařit hrnek zeleného čaje, abych neusnula nad prezentací, která měla být - jak jinak - odprezentována za několik hodin. A povím vám, spát tři hodiny a pak lítat 12 hodin po městě, to opravdu není žádný med.
Útěchou mi budiž volný pátek. Jo, jsem tak moc trapná, že v pátek večer sedím doma a koukám do počítače. Zvládla jsem poslat výkaz ze školky, přetáhnout fotky z irských tanců a nahrát je na rajče, vybrat si pedig k výrobě košíků (Peťka během víkendu všechno objedná) a teď se chci něco naučit. ANO, já se opravdu chci něco naučit. Poslední dobou mám totiž špatný pocit ... vytahuju v hodinách až příliš často slovník. Hloupnu. Přestože prakticky každý den vyučuju. Ale sama se neučím. Chjo. Já chci chodit do kurzu!!! Kdo mi najde v rozvrhu čas a kdo mi ho zaplatí?!
Nadále si ve svých soukromých hodinách hraju na terapeuta. Pokládám otázky, na které mi nestačí odpověď "nevím" (což je po dlouhém zamyšlení obvykle typická odpověď) a tak šťourám tak dlouho, dokud se něco zajímavého nedozvím. A pak šťourám dál a dál a VIDÍM, jak jim ty mozky šrotují a zároveň si srovnávám své názory na život a na svět. Slečna P. říkala, že ji pokaždé něčím inspiruju. Slečna M. se se mnou bujaře směje. Slečna A. taktéž. A slečnu M. občas rozesměju taky. Ale hlavně mě těší jejich otevřenost, se kterou mi vypráví příběhy ze života.
A taky se pohybuju na tenkém ledě, protože jsem Hořkosladce pustila Osobnosti, které je text věnován. Samozřejmě jsem si tuto informaci nechala pro sebe, ale ... jsem zkrátka na hodně HODNĚ tenkém ledě. Věřím, že nepraskne. A když člověk nic neočekává, nemůže být zklamaný a tudíž si nemůže ublížit. Já se očekávat odnaučila. Nikdy po nikom nic nechtít. Jen to zbytečně bolí. Tak se budu klouzat a nadále se připitoměle usmívat ... debil-sonrisa rules the world!
Vlevo je cheesecake. Ostružinový, ozdobený dýňovým kompotem. Dala bych si. Už není. Není tady NIC. A já bych jedla, JEDLAAAAAA. Asi si ohřeju šišky s mákem a strávím hodinu vyšpáráváním máku ze zubů. Paráda.
Už aby bylo zítra, protože zítra budu se Suzi :o*
