Půlnoční výlev

Picasso ani Monet ze mě nejspíš v dohledné době nebude, ale to ani není mým cílem. Kreslení je úžasná aktivita, když už nevíte roupama co by. A taky když se chcete uklidnit, vypustit ze sebe emoce, které by pro druhé nemusely být moc vítáné.
Hrála jsem si s vlnkama, listím, očima, krucánkama, slzami, všechno to byly takové nic neříkající abstrakce, a pak jsem otočila stránku ve skicáku a přenesla na papír to, co jsem chvíli po půlnoci měla v hlavě. Tematicky i barevně, jen ta zelená měla být tmavší.
A teď si to snad dovedu i vyložit. Já = strom; touha = pták; emoce = obloha.
Opravdu se snažím, ale někdy je to prostě suffocating!















