Affinity
Náklonnost (Affinity) od mé drahé Sarah Waters (ach bože, to by bylo, kdybych ji v Anglii mohla potkat! A pak nejspíš jen zírat a nebýt schopna kloudného slova) se mi zcela očekávaně zadírá pod kůži. Jsem v polovině. Není tak rajcovní jako Špičkou jazyka, ani napínavá jako Zlodějka, ale má v sobě takové to čekání "kam nás chce autorka asi zavést? kam tím vším míří? pointa?" Stejně si myslím, že Souznění by byl mnohem lepší název. Když si představíte blízkost a pochopení a porozumění mezi dvěma lidmi, které slovo by se vám líbilo více?
Začala jsem pracovat na eseji. Proto datluju článek bez pointy. Čekám, až mi rozmrzne jahodová dřeň. Ve džbánu vedle sebe mám vodu s citronem a kousky jahod. Chce se mi a skutečně mě to zajímá! Ale mám v sobě závoru, která se zavře ve chvíli, kdy se pokouším o jakoukoli intelektuální činnost. Jenže víte, čím to je? Affinity! Jak můžu pracovat na něčem do školy, když mám rozečtenou knihu, která chce být přečtena?! Paní doktorka by to jistě pochopila. Ale já to dnes musím sepsat, protože mám jediný volný den, který se už nebude opakovat.
A k tomu to horko! Chtěla bych žít v zemi věčného jara. Pavel říkal, že taková je Madeira. Tak se tedy přestěhuju na Madeiru.
Myslím, že si dám ještě trochu Watersky, a pak se snad přesvědčím k psaní. Ještě trochu souznění, millbankské věznice z viktoriánských časů, spiritismu, nádherných ilustrací ... jen trošičku, abych se naladila na doby ještě dávnější. Čtení je občas zničující obsese! Nepustí a nepustí. Teda, ne že bych se nějak výrazně bránila :D
