Aka outdoor girl
O mém vztahu k turistice jsem psala už dříve. Bylo to myslím po dovolené v Tatrách, kde jsem se tak nádherně připekla na sluníčku, že jsem se nemohla téměř pohnout. Ony vůbec sluneční paprsky jsou mým úhlavním nepřítelem. Nedovedu se vůči nim ozbrojit a spálím se tak vždy a všude. Loni na Zakynthosu třeba, ehm. NEPOUČITELNÁ.
Možná bych svůje vztah k turistice měla upgradovat po včerejším výletu na Lysou, nejvyšší horu Beskyd - respektive mou nejvyšší slezenou horu, pokud nepočítám slovenský Chopok, kde jsme využili lanovku. Jak se to semlelo, že jsem ve 4°Celsia vůbec vystrčila nos z domu?
To máte tak, ve středu se nadhodilo téma hor. Mona nezájem. Pak si ale uvědomila, že by musela celý den strávit "doma", a tak se zamyslela nad tím, co by si mohla vzít na sebe. Vím, teď to zní šíleně marnivě, jenže když jdete na hory, tak si jaksi nevystačíte s kraťoulinkou sukýnkou a parádním topem a barevnýma punčoškama (což je to, co já nosím, že ... i v zimě). Neuváženě jsem kývla. Druhý den ráno jsem vyrazila na nákupy, vybrala peníze z obálky "Erasmus" a utratila nechutnou částku za dalo-by-se-říci pohorky. Protože jsem prostě strašně moc chtěla jít na hory, přestože vím, že ty boty rozhodně nevyužiju tak moc, aby se mi to oplatilo.
Radši pomlčet o tom, co jsem už skoro objednala přes internet. Dorazila listopadová výplata z jedné jazykovky a už brzy dorazí z dalších dvou. A já to opravdu udělat CHCI. Brání mi jen jedna věc - pravděpodobné stěhování. Jakmile se přestěhuju, bude zapotřebí platit nájem a pořídit si skříň, komodu a zelenou/fialovou barvu, abych mohla vymalovat stěny.
Víte, co mě nejvíce štve? Když jsem zmiňovaný kup čili vlastně novou zálibu zmínila doma, mamka se začala smát a sis mi řekla, že jsem naprosto trapná. Proč? Protože se neustále pouštím do nových a nových aktivit, vrážím do nich velké peníze, u žádné nevydržím, nic nedokončím a zase skáču po hlavě do něčeho dalšího. Samozřejmě že má pravdu. Přesně tohle dělám. V obdobích, kdy mi nepřipadá, že můj život nemá smysl/cenu/význam. V obdobích, kdy se dokážu nadchnout a všechno kolem je dokonalé a úžasné. Kdy se chci bavit, být mezi lidmi a učit se novým věcem. Co je na tom špatně?! Když vím, že pak ZASE přijdou období, kdy nedovedu vylézt z postele a kdy budu přecházet silnici na červenou, kdy budu otupěle zírat do prázdna, ignorovat všechny a všechno, protože mě ovládne naprostá apatie vůči všemu. CO JE NA TOM SAKRA ŠPATNĚ?!? Co je tak trapného na tom, že si chci naplno užít tu část svého života, kdy jsem schopna radosti a nadšení?! Co je tak trapného na tom, že se snažím nasbírat spoustu zážitků, které mě pak zachrání v době temna?
Miluju umění. A nedávno jsem zjistila, že jen umění mě dovede navrátit do vyjetých kolejí.
Takže, já si ty klávesy koupím. Protože jsem se na ně chtěla naučit hrát už hodně dlouho. David jen sliboval a nic z toho. A vyhrabu flétničku a zjistím, co všechno si pamatuju. Hudební večer Na pódiu ve mně probudil spoustu nadšení a inspirace. Nacházím se v kontinuálním procesu psaní poesie.
Nadále si užívám nového Tomáše Kočka a jeho úchvatný orchestr, dechberoucí Lindsey Stirling, začítám se do 50 odstínů šedi a tiše vzdychám nad dominantním Christianem Greyem (za TAKOVÝ polibek bych opět zaprodala duši), má váha spadla o další kilo, vlasy mi metamorfovaly do tmavě tmavě TMAVĚ hnědé, nejspíš se opiju kopřivovo-sporýšovým čajem a užila jsem si nádherné hory. Dostali jsme se nad inverzi - viděli okouzlující blankytné nebe, zasněžené vrcholky stromů a západ slunce následovaný růžovým oparem. Dali si zelňačku a malinovou sodovku a já se POPRVÉ necítila jako dýchavičný astmatik, nikde mě nepíchalo, nic mě nebolelo a jediné, co teď cítím, jsou prsty, protože při cestě dolů narážely do špiček bot.
Prostě outdoor girl a naprosto to žeru!!!
Každý má své ups and downs. Z mých slov je patrné, že právě zažívám ups. A když se jedná o "mé ups" tak je to opravdu něco! Až zase přijdou downs, budu vyzbrojena uměním. Nezbývá mi než doufat, že se mi snad konečně podařilo najít ten správný lék na nekončící splín.
Obklopiti se krásnem a následovat ozvěny své duše ... that's what can save us from ourselves.
