Asi jsem v existenční krizi
Přesně o půlnoci, kdy se třicátý den měsíce září měnil v první den měsíce října, jsme s Milačitem "oslavili" naše první výročí. Měsíční. Což znamená, že za 11 měsíců to bude rok a za 11 měsíců a 9 krát 365 dní to bude 10 let. Psycho! :DD Už jsme spolu věčnost. A svět je nádherný, úžasný, krásný. Jinými slovy ... nestíhám vůbec nic. Nešla jsem na pár cvik do školy, na několik seminářů přišla se zpožděním, neplnila úkoly a pořád ještě nestíhám, nic se mi nechce, nic neřeším. Bohužel se nemůžu vymluvit na lásku, to by mi ve škole jako pádný argument nevzali, přestože je pravdivý.
Jak všichni jistě víte, začala jsem letos studovat třetí obor. Český jazyk a literaturu. Po dvou cvikách z literatury 19.století jsem značně znechucená a hledám další motivaci, která by mě na oboru udržela po tři léta. KDE ji hledat?! Zjistila jsem totiž, že Jungmann a další frajeři z Národního obrození nejsou /ani co by se za nehet vešlo/ má krevní skupina. Nuda, nuda, nuda! Chybí mi patriotismus, nacionalismus a touha objevovat kouzlo zašlých děl (klidně mě ukamenujte, ale já radši Viewegha!). S trpkým úsměvem vzpomínám na jednoho z našich doktorů učících britskou literaturu, který se nás snažil přesvědčit, že česká tvorba "sucks" Samozřejmě jsem s ním tehdy nesouhlasila (byla jsem asi v období vzdoru) a vůbec všechny mé názory se až příliš nápadně lišily od těch jeho. A teď? Mohla bych si jeho slova vytetovat na čelo.
Já chci prázdninyyyyyyyyyy!
