Back home from the farm
Farmářka je back home. A povím vám, byla to pa-rá-da!
Před odjezdem jsem si vyslechla, jak bych "já mohla pracovat na farmě, když nejsem schopna uklidit si po sobě doma". Však to nejspíš znáte. A představte si, mohla jsem a dokonce jsem si to užila.
Bály jsme se ubytování, neb nám bylo řečeno, že budeme obývat karavan a sprcha bude v hlavní budově. Hmm, super. Kor když zrovna očekáváte M-days. Jaké bylo naše překvapení, když jsme dostaly parádní pojízdný domek se sprchou, záchodem, dvěma ložnicema a jednou větší místností, ve které byla kuchyňka. Takže největší strach byl zažehnán hned na počátku.
A pak přišla na řadu farma. Naším úkolem bylo nastoupit v sedm ráno před chlívek a podojit kozy. Dvacet koz. A jednu krávu. Pak sesbírat ovoce a zeleninu z veliké kupy plné vos, nasekat, nasypat do kotle a uvařit (cca dvě hodinky). Přitom jsme ještě chodily sbírat dříví do lesa a udržovaly oheň pod kotlem. A odpoledne totéž znova.
V mezičase jsme odpočívaly v karavanu, četly si anebo se procházely po okolí. Zašly jsme si na hřbitov s rozpadlým kostelíkem a jeden den si udělaly výlet přes skály na Lietavský hrad. Druhý nejstarší středověký na Slovensku. Na Spišském (první největší) jsme byly v červenci. Víte, že ani nevím, který nejstarší je u nás? A to mám hrady vskutku ráda :)
Taky jsme jezdily na kole do vesnice - Rajeckých Teplic, kde jsme si dávaly parádní dortíčky. Hrály s domácíma pokera, samy si čepovaly pivo, stopovaly cestou z hradu (for the first time ever!) a hodně, hodně filosofovaly. O potlačení ega, o emocích, o očekáváních, o vztazích, o synchronizaci. A zcela zapomněly na naší ostravskou realitu. Všechny strasti a problémy na týden zmizely. Bylo jen "tady a teď"
Přelouskala jsem Moc přítomného okamžiku a asi to chápu trochu víc. Pořádně si zaslzela u Křižovatek, novinka od Williama Paula Younga, autora Chatrče. Silný příběh, který chci darovat Shining Sun. Určitě bude aspoň z půlky tak nadšená jako z Chatrče. No a zcela jsem propadla kouzlu jazyka Laurenta Gounella. Tenhle francouz prostě umí a navíc má skvělé zápletky plné moudrých slov. Bůh chodí po světě vždy inkognito mě vtáhl do děje hned první stranou, několikrát rozesmál a ke konci dostal do kolen vypointovanou myšlenkou. Ten úplný závěr byl nečekaný a někomu by možná připadal patetický, ale mně se líbil. A taky jsem se posunula kousek dál v "učebnici" psychologie.
Teď se chystám do city pořídit si pěkné gumáčky :o) Wish me luck!
