Báječnej den
Neuvěřitelné se stalo skutečností. Vzdávám díky babičce, která se za mě opět modlila a když se modlí, tak to vždycky vyjde. Představte si, fonetiku už nebudu muset opakovat. Byla jsem s tím smířená. Protože jsem věděla o několika chybách. Od půl desáté až do jedné jsme čekali (my všechny holky A Roman :o) na výsledky. Vůbec jsem nedoufala. A pak ... plný počet :D stejně jako Hani a Eli. Ústní zkouška už byla naprosto v pohodě. Zeptala se mě na rozdíl mezi vokály a konsonanty a výslovnost několika slovíček /ve kterých se často dělaj chyby/. Taky se ptala, proč nemám ráda své jméno a nechám si říkat Mona /fonetička byla jedna z mála profesorů, kteří mé přání akceptovali/. A na oplátku mi pověděla, že Simone je v Anglii typické jméno pro černošky. Bezva ... to znamená, že mě si nikdo s angličanem nesplete, jelikož jsem bělejší než stěna :o)
Jo, takže za jedna!
A zapovídala jsem se s Meadow. Konečně. I ve škole se dají najít bezva lidi :o)
Předevčírem se mi zdál kouzelný sen. Zasnoubila jsem se. A dostala jsem nádherný prstýnek z bílého zlata - takový keltský propletenec - s malým smaragdem. Angelito mi na to suše odpověděl, že takové sny se mu nezdají. Tsss ... nechápe mou romantickou duši. A zajímalo by mě, jestli se jen tváří, že neví, co je v neděli za Den, anebo to fakt neví.
P.S. Kdo ještě nemá facebook, netuší oč přichází :o)
