Bezesmyslová
Na úřadu práce jsem natrefila na kamarádku ze základky. Pořádně jsme se spolu zasmály a dneska si daly rande číslo dvě, hned po další návštěvě pracáku, kde jsem teda moc nepochodila a budu se tam muset den před odletem do Anglie ukázat znova. Nicméně, jakožto platič sociálního pojištění nějakou tu podporu dostanu, což je mnohem víc, jsem čekala (tj. nic), a tak jsem dnešní den oslavila koupí tří knižních skvostů. Nechtěla jsem přes léto utrácet za knihy, protože jsem přece NEZAMĚSTNANÁ, no ale posuďte sami... dva kousky po slevě a k tomu 200 kaček další sleva za věrnostní body. Ušetřila jsem 320 kaček a utratila pouhých 380. Proto se kvůli tomu vůbec necítím špatně. A navíc, ta podpora je docela fajn, když vezmu v potaz, že sedím doma na zadku a nemůžu nic dělat, jinak by mi pracák nedal ani korunu. Že mě to nenapadlo dřív, hmm :D
Už se ale těším do školy! První půl rok na gymplu se mi tuze líbil, takže jsem asi po měsíci práce začala doufat, že si mě tam nechají. A ono jo! Skoro celý úvazek, třídnictví k tomu a pedagogické minimum na karlovce. Příští rok je jasně nalajnován. Konečně zase zapadám do pevně dané struktury.
Ale všechno bych to okamžitě vyměnila za mimi. Kdyby to šlo. Teď se dostávám do takové té "chci si stěžovat, ale vlastně nechci" nálady, tak ji raději přeskočíme a budeme se věnovat něčemu jinému. Jenže, posledního půl roku se jaksi nesvedu věnovat zábavnějším věcem, neb pořád přemítám nad tím, zda vůbec a kdy konečně... Že je to značně frustrující a kila-přidávající je asi jasné. Proto se chystám na psychoterapeutickej pokus číslo čtyři. Po třech letech, kdy to stále nejde a nejde, ztrácím svůj optimismus.
Ono je strašně těžké nadefinovat svůj problém a jaké řešení očekáváte. Já nevím. Pořád nevím, s čím by mi terapeutka mohla pomoct. Smiřovat se situací se nechci. Jen bych k sobě chtěla přistupovat méně destruktivně. Nepropadat zoufalství, nehledět pořád tupě do zdi, nelitovat se, vidět konečně zase smysl kolem sebe. Chtěla bych se mít ráda.
