Bluestocking
Poslední dobou jsem enormně líná. Ze všeho nejraději bych se jen válela po posteli s Mr Imperfect, plnila své plíce sladkým dýmem, opájela se zeleným čajem a sledovala další díly Dr Who (Jo, je to super!!!). Občas si přečetla několik kapitol, seriál proložila filmem a naučila se pár dalších idiomů a slovíček, abych byla skutečně advanced, když už to naše katedra připsala na přihlášku k erasmáckému studiu. Že prý C1.
Nejvhodnější chvíle pro cambridské zkoušky je po návratu z Leedsu. CAE mi docela šly, proto bych chtěla prozkoumat CPE. Samozřejmě že vím, že mi ten papír bude by byl k ničemu, pokud bych učila sama na sebe. Je to ale challenge. Má touha posouvat se dál a dál. Růst a nezakrnět. Trénovat mozek, aby nezměknul.
Mr Imperfect si myslí, že bych měla jít studovat doktorát. Jenže OSU není VŠB. U nás je třeba být víc než průměr. A já si ráda držím svou average laťku, nekladu na sebe nároky, které nemohu (nechci) splnit a věnuju se velkému množství věcí najednou. Kdybych netancovala, nečetla a neučila, tak bych to nebyla já. Budu navýsost spokojená, pokud dosáhnu na magistra. I když to prospěchové stipendium, které jsem dnes čistě náhodou objevila na svém účtu ...
Cambridské zkoušky jsou trochu jiné pole. Vyžadují odlišný druh participace. Vnitřní motivační sílu. Nechci se dostat do krysího závodu a hnát se za "důležitými" papíry. Nepotřebuju označkování k tomu, abych věděla, kdo jsem a jaká jsem. Certifikát je vlastně jen kus papíru, třešnička na dortu, kterou bych se mohla chlubit. Ale ta CESTA k němu ... ta mě na tom láká mnohem víc. Protože pokud se dobře pamatuju, CPE jsou především o idiomech, frázových slovesech a slovní zásobě na vyšší úrovni. A já bych tak chtěla navštěvovat kurz angličtiny!!!
Závidím Luci, že si na MU může udělat CELTU v rámci výuky. Takové plus do života! Co více si od alma mater přát ...
Jsem na OSU ráda! Obzvlášť teď na navazujícím studiu, kde je nás ve skupině 6. Sice mluvíme docela dost (na můj vkus) česky, ale konečně o něčem, co mi připadá zajímavé. Ačkoliv, tluču hlavou do zdi ... syntaxi, morfě a fonetice jsem na bakaláři moc nedala. Nebyl ten správný čas! A teď nastal ... proč teď?! Proč se mé zájmy nemohou časově shodovat s předměty ve škole?! Naštěstí nikdy není pozdě věnovat se tomu, čemu chceme.
Po včerejší Thanksgiving dinner s přáteli Mr Imperfect mi došlo, že oni sice jsou úspěšní a krásní a spokojení, ale taky o PĚT let starší. Takže proč kurňa kňučím, že jsem k ničemu a proč se porovnávám s někým, kdo je na světě o 5 let dýl? Jako bych nevěděla, že každý má jiný talent, jiné background, jiné sny a touhy ... jako bych opět zapomněla na to, že každý je úžasná bytost, nehledě na to, jestli se něčím zasloužil lidstvu.
A to mě dovádí k tomu, o čem jsem dnes vlastně chtěla psát. Sny a touhy. Pamatujete si, jak jsem se v srpnu nadchla pro dobrovolničení? Jak jsem v něm viděla svůj smysl života a nemohla se dočkat?
Tak to bylo v srpnu ... a dnes mi mé "tomuhle se chci věnovat do konce života!" prohlášení okupuje svědomí, neb jsem změnila názor. Připadám si jako zrádce. Tak MOC jsem chtěla svou lásku věnovat dětem. Tak moc! Teď vidím, že i přes mou naivní víru v to, že se chci opravdu cítit potřebně, byla primární touha asi trochu někde jinde. V zaplnění prázdného místa v srdci. V touze milovat.
A vám už je nejspíš jasné, jak se to se mnou má teď. A proto se cítím tak bídně. Miluju děti a baví mě trávit s nimi čas. Jenže když si představím pomyslné váhy a na jeden konec dám děti a na druhý Mr Imperfect ... je zapotřebí pokračovat?
Neměla bych se zlobit sama na sebe. Život je otázkou priorit. A já se už dávno rozhodla dělat jen to, co mi činí radost, neb život je příliš krátký na to, abychom stihli úplně všechno. Dobrovolničení mi radost dělá. Jenže ještě víc mě radostí naplňuje, když vidím svého muže, jak se směje a jak je mu se mnou dobře.
Taky mi připadá, že mnohem víc než kdy dřív se zabývám metodikou. Největší inspirací je mi samozřejmě THE Teacher M. Enthusiastic, completely devoted, beautiful (dressed like me, mostly), witty and a very strong personality! Je nemožné neadorovat takové osobnosti. A pak následuje mé gůglení a realizace nápadů. Zrovna teď se zabývám častějším a zábavnějším zařazením výslovnostních cvičení, písniček a křížovek. Takže si prakticky pořád hraju! A nutně potřebuju time bomb!!! :D
Už asi dvě hodiny prokrastinuju vyléváním si svého srdce. A to jsem se ani nepochlubila, že jsme se s mužem zúčastnili semináře renesančních tanců. Myslím, že se skoro všichni bavili těma jeho blbinkama, které prováděl. A potěšil mě, když mi po skončení semináře řekl, že ho to bavilo a líbilo se mu to. A já si zas vzpomněla na kurz gotických, které jsem se učila půl roku a na seminář španělské gotiky, na který jsem jela s přáteli do Phy a říkám si, že irsko, clogging, latina, renesance, empír i bretaň jsou sice super, ale heart-beating pro mě asi navěky bude gotika. Možná je to tím, že jsem se tak moc dlouho přemlouvala, než jsem se odhodlala je vyzkoušet. Možná je to tím, že až do té doby jsem si byla jistá, že jsem naprosto neschopné dřevo, které se svým zadkem nemůže dělat nic jiného než na něm sedět. Bylo to tehdy takové větší překonání osobních hranic a studu - a na to se prostě nezapomíná.
