Bu-bu-bu-butterfly
Nebudeme vyvozovat žádné unáhlené závěry a spřádat konspirační teorie. Víme přeci, že DOMNĚNKY jsou největší zlo. A my si nechceme zase ublížit. Nic to ale nemění na tom, že jsem hodně, hooodně dlouho objímala Oh-My-God-úžasného muže. Dokonce dvakrát. A líbilo se mu to. Mně určitě víc. Protože mně se líbí jeho všechno. Hlavně je mi jasné, že tmavé oči jsou má zkáza.
Vůbec nic se neděje. Nejsem poblázněně zamilovaná. A dovedu se soustředit na milion a jednu věc, aniž by má mysl utíkala k panu Oh-My-God. Pokud by se něco stát mělo, tak se to stane. Včera bylo naše setkání náhodné. Mé pokusy sblížit se zcela evidentní. A objetí příjemným překvapením mé odvahy a jeho samozřejmostí.
Nemůžu tady psát, že když jsem ho viděla poprvé, představila jsem si společný život, čtyři cácorky a moře přemoře lásky. Tohle přece nedělají lidé, kteří žijí okamžikem. Což ale neznamená, že mě to i přes mou here and now filosofii nenapadlo. Znáte mě. Romantik.
