Calling
Během září jsem napsala několik článků, které jsem neuložila a smazala. Nedaly se číst. Všechny byly plné úplných kravin. Všechny se týkaly jedné jediné osoby. Která mě vytrhla ze sna a hodila do reality.
Zjišťuju, že budoucnost už není tak jasná, jako byla dřív. A já jsem zase ten maják, který stojí na opuštěné skále a bliká jako splašený. Lodě proplouvají kolem, registrují ho, ale nezastavují.
Když jsem v červenci psala, že jsem obklopena lidmi, ale cítím se opuštěná, netušila jsem, že teď budu opuštěná ještě víc. Ptám se sama sebe, jestli tohle není můj úděl. Být sama a naučit se s tím žít. Protože i když je kolem mě toliko lidí, pořád to není to, co potřebuju.
A co potřebuju?!
Někoho, kdo pochopí tohle volání ... dřív než si přečtě tuhle větu. A nikoho takového neznám.
