chjo
Proč předstírat, že je mi fajn, když je mi naprosto blbě. Je mi blbě, je mi blbě, je mi blbě. Ne že bych chtěla vyvrhnout obsah svého žaludku (i když ... to se třeba taky stane, who knows), ale je mi těžko na srdci. Bolí mě duše. Fest.
Týden čekání na M-Days je tentokrát daleko útrpnější než kdy dříve. Proč?! Asi moc velká emocionální nálož během čarodějčiných dnů. Ze všeho nejvíc bych kohokoliv nakopla, vyfackovala, prostě totálně fyzicky zničila. Pak bych si asi dala celou čokoládu od Milky, takovou to čokoládově čokoládovou (medově krémovou jsem snědla před chvílí). Posléze bych mohla hodinu brečet do polštáře, a pak to samé ještě několikrát. ta přesně takhle rozpolceně se teď cítím. Co teď! Už vlastně pár dnů ...
Shining Sun mi včera vyprávěla smutnou story, a pak dodala, že má obavy, zda-li mi to vůbec měl říkat. Můj výraz je asi všeříkající. Nechybělo málo a brečela bych. Asi jako před chvilkou před obchodem, kde po mně skákal jezevčík a tvářil se TAK smutně, že jsem cítila slzy v očích. Anebo hned ráno ve škole, kdy profe vyprávěla příběh ze života. Snažila se mít na každé stránce žákovské samé jdničky, protože za každou takovou stranu dostala desetikačku. A jaký stres pociťovala, když scházela poslední známka a ona trnula, co že to dostane. No tohle mě taky docela rozsekalo. Nic z toho se netýká mě, a přesto mám pocit, jako bych si všechny ty příběhy prožila na vlastní kůži a zažila tu bolest, stres, zármutek, strach. Jako by se mě všechno osobně týkalo, tudíž dotýkalo.
Tyhle stavy má každá slečna. Bych řekla. K tomu ještě mé hypersenzitivní račí Já, chladivý podzim plný mlhy, lehký stres z nestíhání povinností a dvě smsky, které jsem ráno poslala dvěma lidem a stále ještě mi na ně nikdo neodpověděl. Normálně bych to brala s klidem. Dneska mě to prostě sere!!! Protože potřebuju alespoň slovní support! Jen píšu tohle a už mám zase slzy v očích, protože se cítím tak moc opuštěná, přestože jsem obklopena množstvím skvělých lidí, kteří mě mají rádi. Jenže Čarodějce to prostě NEvysvětlíš!
Tohle je prostě uragán emocí, které se mění v závislosti na reakcích okolí. Neusmála se na mě paní v obchodě? Blbá nálada. Podržel mi někdo dveře ve škole? Skvělá nálada. Nepozdravila mě profe? Blbá nálada. Potkala jsem někoho známého? Skvělá nálada. Ujela mi tramvaj? Blbá nálada. Čokoláda v ruce? Skvělá nálada. Nula v peněžence? Blbá nálada .... a tak bych mohla pokračovat donekonečna.
Myslím, že mému drahému muži dnes řeknu to, co jsem chtěla zamlčet, abych nezničila jeho rozkošnou představu o mé osobě. Když ale toužím po někom, kdo mě bude chápat, je třeba být maximálně upřímná. I kdyby to znamenalo riskovat, že se mu to nebude líbit. Já prostě nejsem žádná strong personality, jak si myslí. Rozhodně ne tento týden!
