Ciné
Vůbec, ale opravdu vůbec, se mi na doučování nechce. Nejen, že skoro nejsem připravená, ale já ještě nesnídala. Doma není ani kousíček starého rohlíku, nothing. Takže pokud neumřu hlady, udělám ze sebe blba, až zase nebudu vědět nějakou banální věc. Minule jsme si zaboha nemohla vzpomenout na "zalít květiny".
No ale zbytek dne mám volný. Žádná škola, žádný trénink. Pokusím se dočíst Neviditelného, ale přestože je zápletka docela zajímá, autorův styl mě dokáže báječně uspat. I´m really sorry, Mr Wells. neuškodilo by mi nahlédnout (konečně!) do učebnice italštiny a podívat se na kondicionály do španělštiny. No a taky bych mohla udělat to a tamto, takže vlastně žádné volno nemám. Chjo. Jsem otrokem vlastního života.
V neděli jsem strávila den s Jiříkem :o* Podnikli jsme la journeé de la ciné a viděli dva filmy. Love and dance mě příjemně překvapil. Po mém zděšení ze zjištění, že film bude v polštině (s českýma titulkama), si myslím, že jsme si ho opravdu užili. Ta (fuj, fuj fuj) polština nějak upadla v nevědomí mé mysli a já vnímala film. A soundtrack a tanec. A prostě se mi to líbilo. Kvůli té podmanivé hudbě stojí za návštěvu kina.
No a druhý film byl Zakletý v čase dle románu The Time Traveller´s Wife (který si určitě někdy přečtu, stejně jako The Big Fish). Smutná romantika. Opravdu originální téma. Jen ta kostnatá herečka by měla hrát víc oblečená, aby si ji člověk nespletl s radiátorem.
