complaining.
Upozornění: tento článek je silně negativistický; hodlám si stěžovat na VŠECHNO
- jsem naprosto neschopná, líná, neperspektivní a nezodpovědná osoba, protože jsem stále ještě nevyřešila své téma diplomky a jestli budu zítra poslána do někam, tak si za to můžu SAMA
- účastnit se lekce irských tanců jako divák je bolestivé, frustrující a uslzené ... i tak tam ale půjdu zase, protože se musím aspoň dívat, když už nesmím tancovat
- myslíte, že už mám některou anotaci? referát? seminárku? esej? A to zítra začíná registrace předmětů na letní semestr ...
- že stíhám načítat anglické knihy do školy? vůbec nějaké knihy?
- napadl sníh ... nasadila jsem ponožku ... sníh se lepí na ponožku ze zdola a nechce se odlepit ... ponožka těžkne, vlhne, padá, studí ... prsty studí, zebou, MRZNOU ... sníh se pořád nabaluje, nohy podkluzují, sníh lítá do očí, zlomenina bolí ... slzy nestékají jen silou vůle
- a dítě mi skočilo na nohu, takže mám sádru zlomenou ... část pod prsty ... a podpatek divně klepe ... a všechno je to vlhké a nepříjemné a svědivé
Naprosté zoufalství se pozná tak, že člověk už jen zírá do nikam, neschopen emocí, neschopen slz ... paradoxní je, že moje psychické Já je na tom opět dobře, což je moje záchrana. Protože kdybych se teď cítila jako před týdnem, tak bych do té vozovky asi fakt vlezla a nechala se přejet.
Ach jooooooooooooooooo! To je jako karma? Za co?
Kdybych byla psychicky v pohodě, nezlomila bych si nohu. Kdybych si nezlomila nohu, mohla bych tancovat. Kdybych mohla tancovat, byla bych psychicky v pohodě. Kdybych byla psychicky v pohodě, vyřešila bych školu a diplomku ... začarovanej kruh, vše na sobě závislé
Přeju si: mít sádru dole - koupit si boty bez díry, do kterejch neteče a je v nich teplo - zase tancovat - APOKALYPSU
