Confession to make
- lžu ještě rychleji než se tiskne
- vyhýbám se všem povinnostem, což jsou převážně úkoly do školy
- eseje a prezentace tvořím buďto po půlnoci nebo ráno před samotným exposé
- počet dnů, kdy jsem do školy přišla v tomto semestru včas, by se dal spočítat na prstech jedné ruky
- na středeční indivindi výuku od 9 ráno jsem od ledna dorazila asi jednou včas
- když mám "running away" náladu, ruším všechny zrušitelné kurzy a vymlouvám se na "hodně práce do školy"
- ve škole argumentuji tím, že se musím sama živit a mám spoustu výuky, která vyžaduje náročné přípravy
- občas nějakou přípravu udělám, ale rozhodně neodpovídá mým představám vyvážené hodiny
- myslím si, že učit 14 hodin týdně a ještě chodit do školy, je nad mé síly - psychické!
- kdybych aspoň všechno dělala na 50%, ale ne ... jsem z toho tak ve stresu, že dělám obojí tak na 20
- snažím se přesvědčit, že je mi všechno úplně jedno a docela často tomu i věřím
- a pak to na mě padne, a já vím že jsem naprosto v prdeli
- protože jsem totálně neschopná
- jak vůbec můžu mít bakalářský titul?!
- moje angličtina je příšerná
- kvůli svátkům a teplému počasí a létu a kdo ví čemu ještě teď přicházím o hodiny - čili o dost peněz
- někteří studenti mi začínají lézt na nervy (jsem tak neschopný teacher nebo prostě jen nemají buňky na jazyky?!)
- strašně moc bych chtěla jet na celé prázdniny pryč, abych se zlepšila v angličtině, ale nechce se mi opouštět těch mých 6 studentů, kteří by se pak třeba nechtěli vrátit - ačkoliv určitě budou na dovče a já si zase NIC nevydělám
- a představa, že bych neviděla M. po celé prázdniny, mi nedělá dobře
- já vím!!! V Leedsu budu 16 týdnů
- proč když chci udělat něco skutečně POŘÁDNÉHO pro svůj seberozvoj (pro svou angličtinu, abych byla žádaná lektorka), musí se to nutně pojit se vzdáním se mnoha dalších věcí ?!
Nejspíš to vidíte jinak, ale já VÍM, že jediná cesta je odjet pryč. Žádné lekce s rodilým mluvčím. Ani samostudium. Prostě jet pryč. Nikdy jsem si nebyla ničím tak jistá.
Dneska si zkrátka myslím, že jsem naprosto k ničemu. A opravdu to není tím, že jsem rozečetla knihu o syndromu vyhoření k páteční prezentaci. Je to proto, že to tak prostě je. Tečka.
24.04.2013 21:11:07
Sdílejte tento příspěvek!
