Čtecí
Mám pocit, že poslední dobou moc mluvím/píšu a málo čtu. Tak jsem ležela v posteli do 12, četla Sestry sudičky. Odučila jednu hodinu v centru, pořídila dárek pro kamaráda, který zítra slaví narozeniny, a vrátila se domů, abych mohla pokračovat ve čtení. Sudičky dočteny. Jdu na Ženy, které běhaly s vlky.
Ženy, které jedí za svitu Luny jsem už půjčila M. Budu doufat, že ji zaujme tak moc jako Chatrč (William Paul Young). Protože mě nadpozemsky těší, když se jí trefím do vkusu. A víte jak já ráda obohacuji ...
Dále mě čeká Sofiin svět, který mám rozečtený docela dlouho. V knize Nemoc jako cesta jsem už skoro u konce. S Autogenním tréninkem asi seknu, protože je to strašně moc vědecké a fakt mě neberou grafy a výpočty. Syndrom vyhoření (který jsem si vypůjčila k prezentaci do didaktiky) dočtu. A taky Dům z úsvitu (Momaday), abych měla nějaký kousek do native literatury. Pak možná The Joy Luck Club v angličtině. A pak už bude určitě čtvrtek a to mi M. donese Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. Ne že bych neměla co číst ...
Zrovna onehdy jsem mamce říkala, že "Teď je TOLIK krásných knížek ..." a ona na to něco ve stylu, že to mé TEĎ trvá po celý můj život. No jo, má pravdu. I když zrovna tentokrát jsem chtěla říct, že v bookshopu je spousta krásných knih pro děti od Usborne nakladatelství. Televize není třeba. Mé děti budou číst a bude jim čteno.
A zase moc píšu ... a zase o ničem :D
