Čtu
Mám volný den. Čeká mě jen anglicko-filosofický večer s Erlinem, na který se těším. Zítra ráno směr Brno. Marťa má inženýrské promoce. A večer koncert Mezi domy. V neděli volno. A pak skoro volno, volno, volno, volno, volno ... když nepočítám těch pár kurzistů, kteří mi přes prázdniny zbyli. A v září se opět zblázním ze školek a ze školy, protože nebudu vědět, kam dřív. Viva la práce!
Mám volný den - nemám žádný řád - těžce prokrastinuji. A vůbec mě to nebaví. Proto jsem ráda, že mi Peťka půjčila knihu Pět jazyků lásky. Ne že bych neměla co číst, to se mi stát nemůže. Ale nemám chuť na vůbec nic z toho, co kolem mě leží. A navíc, žádná Ahern! Chci trochu letní romantiky, aby mě oříšková znrzlina tak nestudila na srdci.
Pět jazyků lásky by mělo být povinnou literaturou pro všechny náctileté, či spíše ty, kteří už přesáhly prvních -cet. Je to dobré čtivo i pro ty, kteří ve vztahu žádný problém nemají. Téměř po každé straně a leckdy i odstavci mě nepadá spousta postřehů, vlastních zkušeností a nedá mi, abych souhlasně nekývala hlavou. Taky jsem se viděla, jak tyhle informace předávám druhým a moc mě to těšilo. Vážně! Ty sylaby dnešních středních škol stojí za houby, místo aby se učilo něco skutečného, užitečného, tlačí studentům do hlavy, co je to integrál. Who cares ... ?!
Takže "teď vím" (pomalu se bojím tohle slovo používat, protože už zítra nemusí být pravdivé!), že část toho, co jsem minulý týden napsala do dopisu pro Shining Sun, je úplný bullshit. Ale, minulý týden jsem tomu ještě věřila. V zajetí svých přesvědčení, pravda v nedohlednu (dovoluji si parafrázovat mistra Saudka). Minulý týden jsem si myslela, že o druhé přicházím proto, že je moc miluju a je to dusí. Teď si myslím, že vůbec nejde o sílu lásky, jako spíše o vyjádření, které těm, co mě opustili, nevyhovovalo. Potřebovali ode mě něco jiného, stejně jako jsem já potřebovala něco jiného od nich. Komunikace. Nulová empatie (i z mé strany).
Hned mám lepší pocit, že nejsem stíhačka :D
A ta kniha se dá aplikovat na všechny možné vztahy. Začíná se mi rozsvicovat, proč si pořád nedovedu sednout s mamkou. A proč existují nepřátelé. A jak asi vznikají spřízněné duše.
Možná, že za týden, anebo třeba hned zítra mi i tahle kniha bude připadat úplně mimo realitu a zcela zcestná. Who knows. Teď smysl dává. A to TEĎ je sakra důležité. Když si se získanýma informacema budu příliš lámat hlavu, mám se koho zeptat :o)
