Desperate
"She is a coward!"
Mám pocit, že mě přejel vlak. Lépe řečeno, přála bych si, aby to udělal. Anebo prostě obě varianty najednou.
Marcy ve mně neprobouzí jen mé depresivní já, ona probouzí CELÉ mé já. Jí se to nelíbí, já to vítám. Mé kdysi nalezené já se sice opět ztratilo, ale připadá mi, že znovunalezení bude o to objevnější. Jako zrození fénixe. Už teď vím, že je to jiné, že já jsem jiná. Jen nebýt coward, jen najít koule. Vidím svět plný možností.
A zároveň mám hlavu v písku. Lost, lost, LOST on a highway of life. Jop, cítím se opravdu mizerně. Nechat věci plynout NELZE. Ony se samy nevyřeší. A čekat na záminku je prý lež - přenesení vlastní zodpovědnosti na druhého. Já to VÍM. Je to prostě ta snadnější cesta. Zkrátka jsem COWARD. For how long ... ?
Kdy jsem byla kometa? Energetická smršť? Studna nápadů? Optimisticky naladěná každý den beze strachu z budoucnosti? Plná snů, tužeb a všelijakých bláznivin? Kdy jsem bývala středem všeho? Mezi korálky, v baletních piškotech, v barvách a s permanentním úsměvem v srdci?
... když jsem žila jen sama se sebou!
