Feel good :o)
Jsem marnost nad marnost. Částky za knihy, které jsem si odnášela z antikvariátů a knihkupectví, mě vždycky finančně zcela vyčerpaly. Ale to nikdy neznamenalo, že bych se svých knih vzdala. Zkrátka ... každý bibliofil preferuje knihu vlastní před tou, kterou by si půjčil v knihovně. Aspoň takto jsem své útraty vždycky osvětlovala mamce.
Jenže, jak je to s perličkami? 1.prosinec a já utratila čtyři stovky. Omlouvám to faktem, že stejně část prodám (mám pár zakázek) a část daruju k Vánocům. Ale penízky mi to nevrátí v takové míře, jaké bych chtěla. Jenže, zkuste v tom obchodě nechat ty rozkošné čtyřlístky a lístečky a ...
Jinak ale s penězi hospodařit umím. Na účtu stále něco je. Protože otrokařím v callcentru. Teď mi ale poslali na výplatu o tisícovku míň. Byla bych ráda, kdyby mi ji proplatili co nejdřív, jelikož na účtu moc peněz nemám. Vlastně, nemám tam skoro nic, když vezmu v úvah paušál, který se mi teďka někdy strhne. Chjo. Chtěla bych jednou neřešit peníze. Jednou a provždy!
Jen tak mimo řečí jsem se dozvěděla, že v sobotu jedu na otočku do Prahy. Na seminář historického, přesněji gotického tance z oblasti Španělska. Je to fajn, ne že ne, jenže ještě nevím, kde na to vezmu. Ale tak mám ještě tři dny na to, abych to sdělila mamce. A když budu moooc hodná, nebudu muset vybrakovat celý účet a budu moci nakoupit i nějaké ty dárky na Vánoce.
Ale vůbec si nestěžuju. Fakticky :o) Cítím se báječně. Zažila jsem už horší věci a pořád jsem tady. Všechny nepříjemnosti mě jen zocelují. Což mi připomíná, že jsem včera napsala Pygmalionovi. Po rozmluvě s Kubou jsem prostě nemohla jinak. Jsem ráda, že jsem našla odvahu a že můžeme být přátelé. Jen se bojím, aby mé HLOUPÉ srdéčko nezačalo třeba doufat. To mu nesmím dovolit. Never ever! Prostě je to všechno passé, už nikdy více. Čeká na mě někdo lepší :o*
