First impressions
Dočetla jsem Člověka bez osudu. Připadá mi necitlivé hodnotit knihu jako parádní, když vypráví o životě v koncentráku, lágru, o holocaustu a dalších šílenostech minulého století. Ale chápete, jak to myslím. Příběh je to vskutku silný. Určitě se poohlídnu po filmu, abych ho prožila i skrze jiné smysly a zamyslela se nad ním ještě trochu jinak.
Během čtení jsem se často ztratila mezi řádky. Je to překladem (frekvence slova "ovšem" byla neúnosná) nebo se překladatelka snažila o doslovné přeložení textu? To se asi nedozvím, neboť Imre Kertész, jak jméno napovídá, je autorem maďarským.
Příběh vypráví 15letý chlapec ... fascinovalo mě, s jakým klidem svůj osud bral, jak se snažil najít kus štěstí v nesvobodě, jak odměřeně se na všechno díval a především - ta absence emocí mi nedovolila příběh prožít "jako obvykle". Jenže, jak chcete tohle prožít? Jak holocaust pochopit? Jak porozumět desentizovanému stylu vyprávění, aniž bychom něco tak hrůzného prožili? ...
Mé první dojmy ze Salomona (Sally Perel) jsou velmi pozitivní. Příběh je velmi čtivý - čili jednoduše a přitom obsáhle vyprávěný. Hned na začátku autor - Salomon - nabídne čtenáři téma k zamyšlení. Přemítá nad tím, jak se může vůbec srovnávat s těmi, co holocaust přežili, když on sám ho "přežil" jako chlapec z hitlerjugend.
Vůbec by mě nenapadlo obvinit ho ze zrady ... člověk má pud sebezáchovy a tudíž je lidské bojovat o život za každou cenu. V danou chvíli to bylo nejlepší možné řešení, jak se "spasit" Proč tedy odsuzovat? Naopak představa síly, kterou musel vynaložit, aby svedl žít dvojím životem, mě nepřestává udivovat.
A Nemoc jako cesta? Abych byla upřímná, občas se ztrácím, občas pochybuju o svém zdravém úsudku, občas si připadám jako dobrovolná oběť brainwashingu, ale převážně žasnu a zběsile - souhlasně kývám hlavou. Ona to není tak úplně obyčejná psychosomatika, ono je to něco trochu víc cinknutého východní filosofií a esoterikou. Autoři jsou zastánci reinkarnace - fajn, s tím problém nemám. Autoři uvádí na pravou míru pochybení v porozumění Bible - zajímavé, ale stejně "ujeté" ... jenže, to je právě TO. Co když mi to připadá praštěné jen proto, že to prostě nedovedu pochopit, že je to tak daleko mému naučenému myšlení?
Myšlenka "milujte zlo a ono bude spaseno"je až příliš pozitivistická. Kdežto "berte veci a situace tak, jak jsou" se mi pozdává mnohem víc. A vůbec "nemoc jako médium evoluce" je naprosto geniální idea ... ono jde vždycky o to být uvážlivý eklektik s otevřenou, ale (tady by mělo být vhodné adjektivum, který by vystihlo common sense - něco si domyslete :o) myslí. Jednoduše řečeno - udělat si vlastní obrázek.
Možná bych se na chvíli měla vrátit k 50 odstínům šedi, ať se mi tím věčným přemítáním a filosofováním nezavaří mozek :D
