Flegmatické blues prohry
Nechat si vyložit karty není zas tak špatný nápad. Jirka tehdy nechtěl, ale stejně jsem ho přemluvila. Vyčetl mi nadšení z oboru a následné zklamání. Jeho slova se potvrzují každým dnem.
Ráda bych si nechala karty vyložit znovu. Abych měla představu, co mě tak asi čeká. I když to možná nebude nic veselého. (vždyť ony i veselé věci bývají leckdy ve své podstatě smutné) Snad bych tím získala trochu motivace, která mi teď ve všech směrech života (kromě tance) chybí.
Říkám si, že mě ta vysoká (čti španělština) ani nebaví. Stres mě demotivuje. Učení mě stresuje. A po každé neúspěšné zkoušce bych si nejraději vlezla do pytle, zavázala se a skočila do moře.
Mamka mě tím svým věčným: "A nemůže ti to někdo vysvětlit?" brzo zabije. Jako kdyby to šlo. Chápat gramatiku a neznat slovíčka je k ničemu. Stejně tak umět teorii, ale neumět ji vysvětlit. Že bych byla vážně tak hloupá?!
