Good deed
... přestože naprosto nestíhám svůj život
... přestože jsem nedočetla ani jednu povinnou literaturu a na pátek nebudu mít načteno ani zbla
... přestože je náhradní úkol na zítřejší seminář nad mé síly (když teda nemůžu použít internet)
... přestože stále nemám nic na čtvrteční lekci do školky
... přestože jsem si stále nezaplatila ISICa a nemůžu tak do studovny a knihovny, abych začala pracovat na anotacích a referátu
... přestože nemám nejmenšího tucha, kde najít český a anglický morfematický slovník, který nutně potřebuju
... přestože v kombinaci tenisky - vílí sukně - černý zimní kabát vypadám jako debil
... přestože stále nemám těch 50 kilo :D
... přestože pořád nedovedu jíst pravidelně
... přestože stále nemůžu tancovat
... přestože mě noha v ortéze bolí neskutečně!!! a já pajdám ještě víc než předtím
Viděla jsem dnes v jedněch očích nevyřčené "děkuju", velice silně ovládnuté nadšení/vzrušení, dětskou radost a snad i trochu úlevu a otazník "opravdu to myslíš vážně?" ... a za tenhle jediný pohled beze slov, o kterém jsem si jistá, že jsem ho pochopila správně, mi všechny ty nepříjemné věci stojí! I kdybych se topila ve sr (doplňte si sami :o), vědomí, že můžu někomu věnovat kus svého já, mě zase zvedne na nohy.
Prostě být tady pro druhé, to je to, co dává smysl.
