Gotické tance
Zažila jsem kouzelnou sobotu. Po čtyřech měsících jsem si opět hrála na princeznu a tancovala. Výraz plný vášně a sukně točící se kolem těla. V očích nadšení a v nožkách lehkost. Tóny historické španělské hudby a žádné (skutečně žádné) jiné myšlenky, než ty taneční :o*
Jak jsem už dříve předeslala, vydali (Jaen, Marťa a Peťa) jsme se do Prahy na seminář gotických tanců. Tentokrát z oblasti Španělska. A tak už konečně vím, jak zatancovat energické Como somos, vášnivé Maravilloso, Santa Maríu a pár dalších úžasných tanců. Užili jsme si pět hodin tance a s nechutí (v mém případě určitě) se vraceli domů.
Jsem ráda, že žiju v Ostravě. Nicméně, v Praze bych mohla tancovat to, co se mi moc líbí. A to jsou slabá slova. Zkrátka mohla bych být princeznou nejen ve snech.
Víte, co mě nejvíce štve na tom, že skončil můj první vztah? Že mi Pygmalion ukázal svůj svět, naučil mě ho mít rád, já mu propadla a pak mi před nosem zavřel vrátka. Láska k člověku je pomíjívá, láska k umění je věčná ...
Ta sobota ve mně oživila spoustu vzpomínek. Pamatuju se, jak jsem dva roky "odolávala" a přemýšlela "jak začít." Byla jsem totiž přesvědčená, že JÁ prostě tancovat nemůžu. Vždyť by se mi všichni vysmáli. Prostě se to tehdy zdálo nemožné. Jenže, pak jsem zjistila, že to nemožné není. A proto se teď hlavou vrhám do všeho, co mě zajímá, co se mi líbí, co mě zbavuje slov. Zkouším všechno. Užívám si každou vteřinu života. Ale ...
Vždycky tady bude nějaké ale.
Možná jsem vážně byla příliš romantická, závislá a žárlivá. Možná jsem si to zavinila sama ...
