Happy, yes, I am
Při cestě autobusem z poslední lekce skotských tanců jsem si říkala, jak je mi fajn, jak moc jsem šťastná a spokojená. Mohla bych vůbec chtít více?
Za necelý týden dorazí mamka se ségrou, na které se už moc těším. Chci jim ukázat všechny možné krásy Británie. Ani jedna z nich na ostrovech ještě nebyla. Je tedy jen na mně, jak moc dobrá průvodkyně budu. Snažím se příliš neplánovat, protože bych nerada, aby to dopadlo jako výlet na Stonehenge s Míšou, který nás připravil o tři tisíce. Samozřejmě bez těch zatracených šutrů. Hold mé plánovací schopnosti nejsou zas tak skvělé, jak jsem si myslela.
Jsem ráda, že si mamka užije pořádnou dlouhou dovolenou. A že strávíme čas se SIS, protože po návratu domů se už bude asi definitivně stěhovat. Jak mi dnes psala Luci: "distance makes the heart grow fonder" Je to pravda, už napodruhé dokázaná na našem stále se vyvíjecím vztahu. SIS je bitch a já taky a obě víme, co pro nás to slovo znamená :) Některé vztahy zkrátka potřebují svůj čas ...
Hřeje mě u srdce, že na mě doma čeká můj milovaný muž. Těším se, až se náš vztah na dálku změní zase na vztah regulérní. Onehdy mi říkal, že by rád nějaký ten "čas pro sebe" a já, místo abych se urazila (protože se znám a vím, jak na mě taková slova normálně působí!), jsem si uvědomila, že se mi to i zamlouvá (i když stejně budeme brzo bydlet spolu) a začala jsem uvažovat nad věcmi, kterým se budu moci věnovat. Troufám si tvrdit, že jsem se odpoutala od své závislácké povahy. Snad mi to vydrží!
Chystám se na napsat do jazykovky, jak to vypadá s mými kurzy. Léto bude bídné! Loni jsem dostala spoustu nabídek skrze stránku, která lektory zavazuje k tomu, že nebudou vyžadovat více než 150 kaček za hodinu. Samozřejmě jsem všechny nabídky ignorovala. Letos to vidím jinak. Nějak začít musím. Potřebuju studenty. Nemůžu sedět na zadku a nevydělávat. A hlavně nechci! Je mi skoro 25. A říkám si, že spokojený student by mě mohl doporučit.
A nevím, jak vy, ale já se strašně nerada neorganizovaně flákám. Minulý týden, v největším stresu z psaní esejí, jsem si začala sepisovat seznam aktivit, do kterých se pustím, až budu mít školní povinnosti za sebou. Dnes jsem odeslala esej, druhou pošlu zítra (už je ale hotová) a co myslíte, že jsem celé odpoledne dělala? Ta vidina absolutního volna mě paralyzuje. Potřebuju práci, potřebuju své studenty a své hodiny. Bez nich jsem naprosto ztracená ve své nerozhodnosti a lenosti.
