Hledá se podhoubí
Mou báječnou náladu mi nic nezkazí. Předevčírem jsem poprvé nosem natáhla jarní vítr. THE spring wind. Včera ráno opět a nemusím říkat, co mě oblažuje skrze otevřené okno právě v tuto chvíli. Božské ticho narušuje jen zvuk vrtačky kdesi z dáli. Ještě sice nejsou slyšet zvonivé hlásky ptáčků, ale podstatné je, že JARO je za dveřmi.
Připadá mi až strašidelné, jak moc dovede počasí člověka ovlivnit. Bez slunce není život. Doslova. Sice sále přežívám a upínám své zorničky ke stěhování, které snad přijde brzy (zatím žádné úspěchy), ale snažím se ve své nesvobodě najít kus svobody. Být co nejvíce sama sebou. Překvapuje mě, jak se s příchodem jara mění můj pohled na svět kolem a jak se mění mé touhy a přesvědčení.
Shining Sun mi pokaždé dodá pocit, že jsem naprosto jedinečné stvoření. Obsahem a načasováním svých komplimentů mě ovlivňuje více, než sama tuší. Možná je to tím, že její slova pro mě znamenají hodně a že si je tak nějak "uvědomuju" Těžko říct, proč to tak je. Když mi někdo řekne něco pěkného, potěší mě to, ale neuvažuju nad tím. Když mi něco pěkného poví Shining Sun, ptám se sama sebe: Vážně jsem taková? Takhle mě vidí okolní svět? Podcěňuju se tak moc, že to nevidím sama?
Zeptala se mě, jaké jsou mé priority. A já najednou vím, proč ten svůj seznam priorit nejsem pořád schopna napsat. Nacházím se ve stavu vegetace. Veškeré mé priority zmizely spolu s Davidem. Co priority! Všechny cíle a sny a touhy. Je třeba si konečně nějaké určit a vydat se určitým směrem. Mým životním názorem už nemůže být: Je mi všechno úplně jedno. Už to tak dál být nemůže. Jaro mi poskytuje výbornou příležitost ke změně.
Nejsem přeci žádnej choroš! Chci své vlastní podhoubí!!!
