\"Ho ho ho\" by Ježíšek asi neřek
Vánoce.
Opět a zase. Pokouším se nasát atmosféru a tvářit se šťastně.
Přeju si, aby příští rok byl lepší než ten letošní. Marťa povídala: "Přemýšlím, co můžu udělat pro to, aby příští rok byl lepší." Tak tedy přemýšlím stejným způsobem. Letošní rok byl fajn. Do srpna. Pak jsem začala usínat s otevřenýma očima a až příliš často se dívat skrze věci, lidi. Přestala jsem snít a usmívat se štěstím.
Vždyť co je štěstí? Pro mě být milován. A jak se mám radovat z Vánoc, když není nikdo, komu bych se mohla schoulit do náruče a poslouchat šepot lásky.
Mám radost, že jsem pořídila skvělé dárky pro sis a pro mamku. Že jsem připravila Tiramisu dle mistra Emanuela. Že se sejdu se Sandietou a Elenidou. S Žandou a Suze. Dvě víly, tanečnice, spřízněné duše.
Hledám nové vrcholy, které bych mohla zdolat. A všude vidím jen pustinu, plochou a opuštěnou.
Včera mě bolela hlava, tak jsem si na chvíli lehla do pokoje a ... zase přemýšlela. Mamka se přišla zeptat, jestli nechci namočit kapesník. Odpověděla jsem, že ne. Že jsem jen unavená. Unavená ze života. A ona na to: "Co budeš říkat, až ti bude šedesát?!" Chápete, proč jsem mnohem radši mimo domov? Ona prostě nevidí, že nejsem šťastná. Že jsem úplně jiná než před čtyřmi měsíci. Ačkoliv, já vlastně ani nechci, aby něco viděla. Nemám ráda její otázky.
No ale jsou Vánoce. Tvařme se šťastně a spokojeně a full of joy and happiness. Fakt supr!
Abych nepůsobila jako úplný negativista, musím vám říct, že dneska mám výrazně dobrou náladu. Venku je totiž TEPLO! Úplně na mě dýchlo jarní ovzduší. Cítila jsem "to" co mě vždycky naplní novou nadějí. Cítila jsem radost a ... lásku.
