I Believe ...
Mé anglické dobrodružství začalo někdy na jaře, kdy jsem sepsala motivační dopis a se špetkou naděje kdesi hluboko v duši čekala na vyjádření naší katedry. Když mě přijali, byla jsem radostí bez sebe, neb kdo by čekal, že se mi můj sen splní tak brzy ... respektive, kdo by čekal, že se mi VŮBEC splní. Na podzim jsem "začala" šetřit, v lednu jsem našetřené utratila. V květnu jsem začala šetřit znova, tentokrát už úspěšně a troufám si tvrdit, že nějakou tu krásu věčného Albionu určitě spatřím. V říjnu jsem se zamilovala. Tři tečky. Za měsíc a 6 dnů odlétám. Právě jsem zaplatila za letenku a na účtu mi zbyly dvě stovky. Bydlení se stále řeší, protože se mi nechce platit 380 liber za měsíc (škola mi dá 480), když se dá najít i levnější privát. Dokonce o více než sto liber. Zrovna teď si píšu s Garethem - landlordem - a ptám se ho na všechno možné. A na mysli mám svého muže, svého milovaného muže, s kterým jsem od našeho prvního rande byla každý každičký den. Tři tečky.
Chápete?
S-CH-I-Z-O-F-R-E-N-I-E
Já se neskutečně těším. Můj velký sen. Můj největší sen. Vím to, cítím to neutuchající vzrušení. A pak mi mí všeznalí a zcestovalí spolužáci říkají, že pro jedno kvítí slunce nesvítí a že se zase zamiluju, jako by vůbec nepřipouštěli, že náš vztah může vydržet. A tohle mě neskutečně se*e!!! Vím o lidech, kterým takové odloučení vůbec nic neudělalo, ba spíše naopak. Vím i o těch druhých, ale je jich méně. Věřím tomu, že pokud spolu máme být, tak spolu prostě budeme i po mém návratu. A ti, co tomu nevěří, ať se jdou vycpat a strčí si svá moudra do někam, protože to nechci a nepotřebuju slyšet. Who cares ... ?! Proč je tak těžké vidět pozitivní stránku věci?
Takže tak si bojuju se svou rozdvojenou myslí a zároveň myslím na svou Múzu, která neprožívá zrovna příjemné období, hodně mírně řečeno. Popravdě, na Múzu myslím teď pořád a říkám si, jak je život naprosto na ho*no. A že ty moje "starosti" jsou naprosté krávoviny oproti tomu, co řečí druzí. Až je mi za sebe trapně, když nad tím teď tak přemítám. Ach jo! Jenže většina lidí se vždycky prvně zaobírá tím "svým" ...
Užiju si své anglické dobrodružství na maximum, pro všechny ty, kteří mají radost za mě, kteří mi to přejí a kteří mě povzbuzují v mé víře v lásku a věří spolu se mnou <3
