It´s the time to end it up!
Jen tak náhodou jsem otevřela šuplík a vytáhla složku se svou poesií a prózou. Hned na počátku byla jedna krátká básnička, kterou jsem už nestihla předat, neb byla napsána krátce před tím, než zazvonil zvonec. Listovala jsem dál a pročítala slova plná lásky, bolesti, odpuštění ... A protože to nebolelo, otevřela jsem krabici, kterou schovávám na skříni a s hlubokým nádechem se do ní podívala. Plyšová myška, perníkové srdce "S láskou" (které jsem dostala zhruba týden "před") a pár fotek.
Zvládla jsem to. Bez bolesti. Bez trpkého pocitu zašlých vzpomínek. Beze zlosti a pomstychtivosti. S klidem, smířeným úsměvem a "dalo by se říci" se slátaným srdcem. Opět v celku. Jen pár nových šrámů na povrchu. Uvnitř se už zahojilo.
Proč si to myslím? Pocit radosti totiž stále trvá. Hodlám pracovat na sobě. Což neznamená uzavřit se před světem. Ale prostě NEhledat! A pak to přijde. Bum! Jako nečekaný zázrak :o)
Ty básničky, které jsem darovala (kromě jedné velice naštvané a spíše než básnička je to výkřik duše - mimochodem docela dobrý :D ), vám tady teď předkládám. A jako bonus taky dvě básničky (v angličtině) od Jirky. Takový důkaz, že ty dva roky a půl nebyly jen hra. Jakékoliv komentáře vítány :o)
