Jak jsem propadla počátečnímu nadšení
Velice snadno se nadchnu. A ještě rychleji vystřízlívím. Uvidíme, jak dlouho mi to vydrží tentokrát.
Na počátku každého semestru (těch počátků bylo přesně pět) jsem si dala předsevzetí napsat všechny eseje a vypracovat referáty as soon as possible. Nepovedlo se mi to přesně pětkrát. Omluvou mi budiž skutečnost, že jako správný student, který se zrovna nekoupe ve Skrblíkových milionech, jsem si na sebe začala vydělávat. A po nějakou dobu (skoro dva roky) jsem musela vydělávat tolik, abych dokázala zaplatit za nájem, jídlo a všechno, co pracující člověk potřebuje k životu. Jop, přesně tak. Vymlouvám se na práci :D
Mám totiž tak moc skvělou práci, lépe řečeno poslání, kterému jsem věnovala a stále věnuji spoustu času. Ne proto, že bych musela, ale proto, že mě učit angličtinu zkrátka baví. Jsem mizerná studentka, ale to lepší jsem lektorka. Nejlepším důkazem jsou mí skvělí studenti, na které jsem velice pyšná!
Back to the point ... můj šestý semestr je docela free. Neučím, nemusím věnovat přehnaně moc času uklízení (nazdar, mami :o), nemám tady Milého a kamarády, se kterýma trávím podstatnou část svého života a tak nějak mám konečně asi čas na to, abych se konečně věnovals studiu na 100%.
V rámci své hyperaktivity si právě stahuju Wide Sargasso Sea ve filmové podobě. První kniha do poskoloniální literatury. Přečetla jsem si něco málo na goodreads a samozřejmě se podívám na sparknotes (až dokoukám film). Pro knihu si půjdu zítra. A už mě stihla zaujmout, protože pojednává o příběhu té bláznivky z Jane Eyre. Jak je to dlouho, co jsem četla Jane Eyre? Deset let?
To ale není všechno :) Přihlásila jsem se do microsoft office kurzu. Příští týden je zkouška. Do té doby mám čas trénovat ve školní knihovně a můžu si zkusit cvičný test. Kurz se skládá ze znalostí wordu, excelu a powerpointu. Když test (každý trvá 50 minut) zvládnu, dostanu mezinárodně platný certifikát. Takže se musím snažit. Člověk nikdy neví, jestli mu to třeba nebude k něčemu dobré. Své CV sice už nikomu (nejspíš) ukazovat nebudu, takže k chlubení to je pouze tady na blogu :D Mohla bych se ale něco naučit.
Takže tak skvěle se mám ... dnes jsme měli první přednášku - Shakespearovské komedie. Kdybyste viděli ta úžasná promo skripta! Dozvěděla jsem se asi tolik, že jsem na gymplu byla docela slušná posluchačka a vnímala, o čem jsme se učili. Popravdě, Shakespeare je pro mě jako anglistku MUST. Na cviko jsme s Irčou nešly, protože jsme se špatně pochopili s profesorem. A to neměl yorkshirský přízvuk. Chjo.
Dnes večer jsem chtěla jít na skotské ceilí. Vážně moc. Začíná za půl hodiny. A přestože tanec opravdu miluju, rozhodla jsem se zůstat doma a dodívat prvního Harryho Pottera. Představa, že bych SAMA vešla do baru, kde nikoho neznám, mi stahuje všechny útroby. No a myslím na to, co jste mi napsali ... nenutit se do ničeho, co se mi nezdá. Takže tak. Zítra si to vynahradím na tréninku. Tam už znám víc než pět lidí :D A jestli bude ještě místo na výlet do Edinburghu na taneční festival (za pouhých 40 liber!!!), tak se ráda přihlásím.
Není třeba to se socializačním procesem přehánět. Což mi připomíná, že spolubydlící si o mně asi nemyslí, že jsem psychopatka, protože se vyžívám v obcházení hřbitovů a skoro nevylézám z pokoje, ve kterém mám ne zrovna uklizeno. Řekla bych, že oni si asi nemyslí vůbec nic. Protože tady na sebe lidi prostě nekoukaj a nehodnotí se navzájem. Jdete po ulici a žádné slídivé oko vás nesjede pohledem. Je to TAK osvobozující. Mám pocit, že mi to sice bylo vždycky šum, ale ne na sto procent. Tady si vezmu své žabí palčáky a kolik lidí, myslíte, se na ně podívalo?! Není to úžasný? Ségře se tady určitě nebude líbit :D Jen si teda nedovedu představit, že bych se vrátila domů a vyrazila v kostkované minisukni a teniskách, ze kterých čouhaj ponožky. Anebo se to tady naučím a bude mi naprosto jedno, co si kdo myslí. HM.
