Jak jsem se nedostala na psychologii
Pointa vyzrazena hned na počátku, to abyste nemuseli trnout až do konce.
Ano, mrzí mě to. Nicméně, jsem si moc dobře vědoma toho, že jsem se teda vůbec nepředvedla tak, jak jsem si představovala. No a ráda bych se s vámi podělila o své dojmy, kterým se chce (konečně) na povrch.
Když mi bylo 12, rozhodla jsem se, že budu jednou psycholožka a překladatelka.
Když mi bylo 18, své rozhodnutí jsem přehodnotila, protože SCIO a testy studijních předpokladů nekorespondovaly (a na tom se nic nezměnilo) s mou humanitně zaměřenou mozkovou hmotou. So, English rules my world.
A dnes jsem zjistila, že TSP je ten nejmenší problém, protože 78bodů/100 je fajnovej výsledek (a taky o 8 bodů lepší než jsem měla ve cvičném testu).
Tolik asi k tématu "Nemám logické myšlení, a proto ztroskotám na autě jedoucím z bodu A ..." Je ne suis pas bête! (at least not so much as I thought)
V prosinci jsem se rozhodla, že to jako teda zkusím. Zaplnila jsem obývákový parapet psycho literaturou a začala číst. A četla jsem, četla, četla, četla ... neměla čas na blogování, cítila se vinna při každém otevření beletrie ... četla, četla a stejně nepřečetla ani polovinu toho, co jsem ukořistila. A víte, k čemu mi to čtení bylo? Správně, k ničemu. V oborovém testu jsem natrefila na ČTYŘI otázky, která jsem zodpověděla díky načtené literatuře. Zbytek jsem buď věděla, nebo nevěděla. Biologii se musím doučit, stejně tak by to chtělo lepší přehled v sociologii a filosofii.
Postup do druhého kola mě mile překvapil. Pokračovala jsem tedy ve čtení 500 stránkových knih ... abych ze sebe u přijímaček vymáčkla dvě mizerné odpovědi na čtyři otázky. Dostala jsem těžké otázky? Ale kdeže!!! Na nic jednoduššího se mě ani zeptat nemohli. Věděla jsem, že to VÍM, ale nepodařilo se mi to v hlavě najít. Proč?
Protože jsem s učením šla zbytečně PŘÍLÍŠ DO HLOUBKY. A všechno se mi to pomotalo. A taky proto, že jsem si nedělala výpisky. A neměla čas na zopakování základních pojmů a jmen.
Tak i tak jsem získala 40 bodů/100. Jestli za to může mé kuňkání nebo dostatečně vysvětlená motivace, to netuším.
Mám teď rok na to, abych zjistila, jestli je psychologie opravdu můj sen (protože mé prosincové rozhodnutí bylo založeno především na nadšení z Festivalu psychologie). Jestli budu chtít i za rok studovat. Anebo si vystačím s knížkama. Co že to vlastně chci?!
