Jak jsem se zděsila při pohledu na handbook
Poučení pro příště: Nikdy nepiš o tom, jak se ti škola zdá jednoduchá, dokud za sebou nemáš všechny přednášky a semináře
Ehm, mám dojem, že tenhle semestr se asi velice rychle psychicky zhroutím. Anebo budu skvěle připravená na poskoloniální autory ke státnicím. Přemítám, proč jsem si vůbec hledala ubytování, když budu většinu svého času trávit v knihovně, která je otevřená 24/7. Ušetřila bych. Na kofeinové tabletky, zásobu maté a redbull.
Ono to možná není tak strašně moc hrozné, jak se na první pohled zdá (prosím, prosím, prosím, ať mám pravdu!). Kdybyste ale viděli ten handbook, co jsme dnes dostali ... dá se srovnat s Grayovou Anatomií. Milion stran. Konkrétněji sto. Je OBROVSKÝ.
Nemám ani tak strach z toho, že budu muset napsat dopis fiktivní postavě a mezi řádky vsunout nějaké ty postkoloniální teorie, jako spíše z množství knih, které musíme přečíst. Je jich 7. Pro někoho, kdo jich za měsíc přečte průměrně 5, to není moc velká věda. Jenže, tohle čtení vyžaduje jiný přístup. Budu muset zapojit šedou kůru mozkovou ... jestli mi po návštěvě knihovny ještě nějaká zbyla. Vlastně bych si už měla přestat stěžovat a vrhnout se na první román.
Až budu na pokraji zoufalství, zase se ozvu.
