Jak si užít orgasmus
Kdesi jsem četla, že se Erasmus překřtil na orgasmus. Přišlo mi to vtipné, protože si myslím, že je na tom spousta pravdy. Ačkoliv, mé podání je trochu jiné než to, které měli na mysli autoři výroku.
Erasmus je určitě orgasmický zážitek pro chuťové pohárky. Chtěla jsem nějaké to kilo zhubnout a počítala jsem s tím, že když budu muset přežít se sto librami na měsíc, nebude to vůbec těžké. No nevím nevím. Zatím mám pocit, že jím pestřeji než doma, vůbec se neomezuji a ani příliš neutrácím. Už jsem měla to potěšení ochutnat cream tea a upgradovat své znalosti o britské čajové kultuře. Cream tea označuje černý čaj s mlékem a cukrem podávaný se scones s džemem a krémem tak hustým, až máte pocit, že petite mort je velice blízko.
Když se řekne čaj o páté, máme všichni jasno. Jaké bylo naše překvapení, když jsme se dozvěděly, že čajík a sušenky se podávají zásadně ve čtyři. Přemítaly jsme nad tím, jak je možné, že se u nás traduje o páté. A pak Irča přišla s tím, že my Češi si čaj chceme dopřár ve stejnou chvíli jako Angličani, a protože je u nás o hodinu méně, museli jsme posunou i dobu podávání čaje. Na tom něco je.
Čaj o čtvrté/páté se tady nazývá low nebo afternoon tea. Pak ještě existuje high tea nebo prostě jen Tea, který se podává mezi pátou a sedmou a označuje večeři (s čajem, samozřejmě). A pokud si někdo dává Tea, tak se lunch nazývá dinner. Makes sense, doesn't it? :o)
Kromě čaje (sypaný si tady dávají vesměs jen důchodci a já) a scones se mé oči rády oblažují pohledem na pasties a tarts a všechny ty rozkošné malé výmysly, na které člověk doma nenatrefí. A pak je tady GALAXY. Čokoláda, která mě nutí přehodnocovat mé životní priority :D
Erasmus je bez debat eyegasmus! I sebevětší neandrtálec prostě musí uznat, že britská tráva je pastva pro oči. I když je pořád zima, tráva se zelená. No a není to jen o trávě, že. Kopce, říčky, kamenné hrazení mezi políčky, pole, louky, stromoví, stezky ... a pak ty hrady, hřbitovy s keltskými křiži, panská sídla, hospůdky a domečky, které se liší stylem, barvou, materiálem. I autobusová zastávka, která je z kamenů a má tři oblouky mi připadá naprosto úžasná. I když tak nějak tuším, že pro anglofila je to všechno tak trochu víc znásobené. Asi ne každý si bude pamatovat svou první cestu double deckerem, kdy se nutně musel posadit nahoru, aby viděl na cestu a lístek pečlivě schoval do peněženky a při výstupu nezapomněl na "thank you" nebo "cheers" spolu s úsměvem.
Pohled na britskou fashion zas až tak orgasmický není. Přemítám nad tím, jestli se tady lidi narodili s hroší kůží, nebo se jen tváří, že jim není zima, když čekají v neskutečné zimě na autobus jen v legínách pod kolena a teniskách bez ponožek. V tomhle Britka asi nikdy nebudu, protože bych dřív umrzla. A hipsterský brýle se mi přestaly líbit. Je jich tu na mě příliš. A víte, jak to mám s věcma, co se stanou IN. Stejně jsem v nich vypadala ještě víc jako učitelka, takže nemusím litovat, že jsem se nakonec rozhodla pro své černo-fialové v klasické velikosti.
Erasmus může být i eargasmus. Pokud natrefíte na postarší Brity, je to téměř zaručeno. Lahodné jako smetana. Poesie, která se rozplývá a ukolébává. Smyslný zážitek, který oblaží a na vašich rtech rozprostře úsměv. Nj, jsem asi trochu magor. Ale když ono se mi to tak moc líbí!
