Je to se mnou marné
Vždycky mě rozesměje, když mi někdo s nadšením vypráví, jak se určitě pustí do svých cílů jen díky tomu, že je zveřejnil, někomu řekl. No já o tom vím své. Zveřejňování mých cílů na blogu vůbec nenapomáhá jejich realizaci. Asi tak.
Tím narážím na svůj včerejší seznam, který vyzníval tak nadšeně a zdálo se, že oplývám nadzemskou energií a odhodláním.
Hmmm.
Jak dlouho si myslíte, že mi to vydrželo? Asi tak ... "sežrala" jsem sušenky, mrkvový salát, nějaké chipsy, podívala se na seriál a přečetla asi 30 stran. Jelikož je Richard Bach přemýšlející literatura, usnula jsem naprostým vyčerpáním - moc přemítání. A probudila se kolem osmi večer. Co jsem tak asi udělala? Správně! Velké houby. Připravila jsem ELE test a zírala asi půl hodiny do powerpointu, abych dospěla k pochopení, že prezentaci opravdu nezvládnu. Taky znáte ten pocit, kdy OPRAVDU chcete, ale prostě to nejde?! Kdy dovedete jen zírat, být naprosto paralizovaní a neudělat vůbec nic, protože vás tělo neposlouchá?
Sepsala jsem to dnes ráno. Pod stresem, jak jinak. Měla jsem tři hodiny, musela jsem zrušit další lekci, a nakonec to nebylo tak hrozné, i když jsem stejně nepochopila správně, co se po mně chtělo. Mé touhy: utéct ze světa. Pryč, pryč, pryč. Nedělní výlet nestačil. I když jsem seděla na hradbách ve Starém Jičíně, i když jsem si dopřála zdravou mňaminu, i když jsme udělali parádní sexy fotky. Prostě pryč, pryč, pryč.
Protože jsem teď velmi vzdělaná, vím, že s tímto stavem nic nenadělám. Spíše naopak. Je třeba mé egoistické a do blba čumící Já nějak využít. Je třeba přečíst si Cyklickou ženu, abych věděla, jak na tuto část mé osobnosti. Nacházím se ve fázi, které se nazývá Panna. A po třech si jsem jistá, že tohle je TO krizové období, během kterého jsem si loni na podzim myslela, že jsem maniodepresivní. Prima! Teď už vím, že je to měsíční cyklus, že je má psyché v pořádku (relativně :D).
