Ještě se tu neumřelo
Právě popisuji Marti svůj dnešní den a nechuť ke dni zítřejšímu. Čeká mě několik hodin ve škole, domů se vrátím až po sedmé večerní. Romantická idyla, není-liž pravda. A dospěla jsem k zajímavému názoru. Čemu bych se věnovala, kdybych do školy jít nemusela? Prvně mě napadlo, že bych četla. Jenže v těchto dnech čtu pouze knihy do školy, čili bych se opět věnovala učení. Pak se mi vybavilo tancování, které je ale v mé nynější situaci nemožné. Jsem ráda, že vůbec chodím, o tancování nemůže být ani řeč (to mám z toho dřepění na inventuře). A pak mi došly nápady. Blbé to je.
V horoskopu na tento měsíc se píše, že budu hodně náladová. Bezva, jako bych mohla být ještě víc. Ale nechci být zase za negativistu. Tak vám povím úžasnou zprávu :o) JO JO JO JO! Příští úterý začnou další tanečky. JO JO JO JO! To je naprosto skvělé. Jakmile mi přišla zpráva od Staňky, má mysl se ze stavu "únava" přepnula na stav "nadšení" a já se teď usmívám a vůbec nemyslím na to, že ještě musím napsat úkoly do zítřejší špániny.
Svět je nádherný. A mě baví žít. Užívat si všeho toho, co nám nabízí. Usmívat se a milovat. TANCOVAT :o*
Popravdě, měla jsem v úmyslu napsat kritické ohodnocení nových televizních show na Primě. Protože jsem je všechny viděla a byla pořádně zhnusena. Jenže se mi do toho už nechce. Měla bych konečně dočíst své resty a podívat se na tu děsivou školu. A nemyslete si, že když píšu děsivá, tak to myslím vážně. Baví mě, ale nemám na ni pořád náladu. Však kdo taky jo.
