Jonathan Livingston Racek
Angelito mi daroval Jonathana Livingstona Racka od Richarda Bacha. Neměla jsem (a stále nemám) chuť ke čtení. Jenže, když jsem se ráno probudila a chtěla Racka schovat do knihovny, přečetla jsem si krátké summary na paperbacku.
"Chceš-li být šťastný, zjisti, co miluješ ze všeho nejvíce. Vrhni se do této lásky s odvahou, vytrvalostí a maximální rozhodností. Odměnou za tvé snažení ti bude zavržení a vyloučení ze společnosti tvých přátel a blízkých. Pokud se však odmítneš vzdát,pokud přežiješ osamělost a pevně se přidržíš své lásky, zjistíš, že máš nové přátele, novou rodinu, která tvé hodnoty a ideály sdílí. S nimi dolétneš dál a výš, než si dokážeš představit." - Richard Bach -
A to mi nedalo. Protože jsem se v těch slovech našla. A pochopila jsem naprosto přesně, co chtěl Richard Bach říct. Přečetla jsem Racka a rozbrečela se. V té chvíli jsem nevěděla proč. Připadala jsem si jako blázen. Jenže pak jsem si vzpomněla na Most přes navždy, který mě taky bez důvodu rozplakal. A na ty pocity, které mnou zmítaly. Veliký zmatek, otazníky a pak najednou odpověď. Náraz, který dokáže vyvolat slzy.
I´d like to say Richard Bach, through not only his words in Jonathan Livingstone Seagull, helped me to change my style of life, to reach my goal, to find myself in the whole world ... I´d like to, but I can´t.
Samozřejmě se nic nezměnilo. Jak by mohlo?! Jen mi konečně docvaklo to, čeho jsem si nikdy dříve nevšímala. Co jsem nebrala v potaz a nepřišlo mi to důležité. Pochopila jsem, že jestli chci něčeho dosáhnout, musím o to usilovat, snažit se, cvičit, trénovat, učit se. To mé "chtění" je úplně k ničemu. Splétání snů omezuje. Člověk se stává pasivním. Já zapomněla na cílevědomost a cvik.
Můžu být kýmkoliv, když pro to překonám sama sebe. Můžu být klidně i tanečnicí.
