Jupí-já-jéj
Vypracovala jsem si svůj vlastní systém of checks and balances, který nazývám learn and relax a spočívá v přečtení jedné kapitoly z historické mluvnice, na čež se odměním jednou kapitolou ze Lží na pohovce (Yalom). Netřeba podotýkat, že prostudování 20 stran dějin anglického jazyka mi zabere asi stonásobek času oproti přečtení 20 stran úsměvné beletrie ve stylu univerzitního románu Davida Lodge.
Mám za sebou dvě a dvě kapitoly. Začala jsem ve dvanáct hodin. Zatím se bavím u obou publikací. Jen mi jaksi dochází chuť číst. Trochu problém, když mě čeká ještě pět kapitol. A taky jsem vybrakovala Xkrát ledničku, mrazničku a špajz. Takové to "co dělat, jen bych se k tomu nemusela vrátit" Proto datluju článek.
Večer mě čeká koncert s poetickým názvem Písečné ženy. Moc jsem to nezkoumala, ale dle fotky a několika málo přečtených vět soudím, že půjde o spojení loutny/kytary/flétny/bubínku/didgeridoo s mluveným slovem. Musím přiznat, že nejvíc mě zaujal právě ten název, který brnkl na tu správnou strunu. Prostě ... ŽENY! A volání dálek; hlas, který se nejspíš nikdy neunaví, dokud mu nevyhovím. Což je dobře, aspoň nemám šanci zapomenout.
Čas na třetí půllitrový hrnek senchy. Třetí kapitola čeká. Jupí-já-jéj!
