Let´s dance
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu mít své vlastní baletní piškoty.
Nikdy by mě nenapadlo, že z toho budu mít tak velikou radost.
Ostatně, nikdy by mě nenapadlo, že JÁ budu někdy tancovat.
Ale to bylo tak tři roky zpátky ... kdy jsem nevěřila sobě a ani v sebe. Kdy jsem si myslela, že jsem skutečný slon v porcelánu. Kdy pro mě tanec znamenal jen "hmmm, tak to bych dělat nemohla" Kdy jsem byla přesvědčená, že s mým zadkem se mi všichni vysmějou.
Pak jsem dva roky přemlouvala své vnitřní já. A teď je to rok, co tancuju. Vlastně už víc než rok. A konečně mám skutečné taneční boty. Piškoty.
Chápu, že nechápete, jak šťastná jsem. Vždyť mít piškoty ještě neznamená být tanečnice. To je pravda. Ale ten pocit ...
Proto mi v pokoji hraje hudba a já "tancuju" a už se nemůžu dočkat neděle, kdy máme první lekci irských tanců. Za country a cloggingem jsem zavřela dveře. Už jsem to tady zmiňovala několikrát. Step mě ale bavil a já věřím, že se k němu zase vrátím. Za jiných podmínek. Se stejným nadšením.
A teď .. let´s dance :o*
