Léto s českou knihou (?)
Víkend jsme strávili v Plumlově na Keltské noci. Atmosféra mi nepřipadala tak úžasně úžasná jako loni, ale možná to bylo tím, že jsem trávila čas s přáteli, a to člověk pak nevnímá moc okolí. Tomáš Kočko a jeho skvělý orchestr nepotřebuje komentáře, protože to, že jsou skvělí, už všichni dávno dobře víme. Kdy bude zase koncert v Ostravě?! Ne, nemohu se nabažiti jejich radostné musiky plné života. Clamortis jsme slyšeli jen ze stanu, což mě mrzí, ale jelikož se nám na procházce podařilo totálně promoknout a nechtěla jsem pod pódiem stát ve svých pyžamových kalhotech, nedalo se jinak. Neviděli jsme žádné vystoupení irských tanců a ani polskou skupinu Percival, která ale zněla z dálky úplně úžasně. Takové syrové a ke kořenům já ráda!
No a co mě vskutku pobavilo ... tak si představte, že za ten víkend, co jsme se živili whisky, pivem, klobáskama, langošema, bramborákama, oříškama a dýmkou, jsem shodila DVĚ kila. Od června se snažím jíst zdravě. Hodně vody, zeleného čaje, žádné pečivo, málo cukrů, hodně ovoce a zeleniny, oříšky, nic smaženého a VELKÉ HOUBY. Váha se ani nehne. A jeden víkend plný obžerstva dělá divy. Já teda vím, že dvě kila nejsou nic a že to tak během dne kolísá, ale stejně mi to připadá na hlavu. Došla jsem k závěru, že neumím jíst. Že ty mrkve a cukety a kila meruněk jím prostě špatně. Už brzy mi domů přijde mixérek na smoothie, ale nemyslím, že bych s ním dovedla nějaké extra zázraky, když svůj jídelníček stavím na svých chabých přesvědčeních o tom, co je zdravé. Ono by asi vyšlo úplně nastejno, kdybych si ráno a večer dala čtyři vajíčka a během dne pár sušenek s mátovou limonádou, jako to dělá můj drahý.
Já vím, musím se konečně začít hýbat. Ale ono to tak moc bolí!
Plumlovský zámek v celé své kráse
Zámek z druhé strany ... vydali jsme se na prohlídku, ale moc toho k vidění nebylo.
Romantická fotka zamilovaného páru, který se velice rád dohaduje :*
Ale teď už k věci ... mé Léto s českou knihou je na dobré cestě. Doposud se mi podařilo přečíst Babičku a Povídky malostranské. Jsem na počátku Navzdory básník zpívá, kterážto mě úplně uchvacuje svou poetickou češtinou, spádem příběhu, lehkostí, s jakou je kniha napsána a prostě vůbec všechno se mi moc líbí a čte se dobře. Protože je příběh o Villonovi trochu větší bichlička (přes 700 stran i s překladem jeho poesie), je značně nepraktická, co se nošení v kabelce týče. Kor když tahám učebnice a laptop a téměř se dotýkám špičkama prstů země. Na cestování jsem tedy zvolila kanadského autoru britského původu, Stephena Leacocka a jeho Literární poklesky. Česky :) Četla jsem ji kdysi dávno, ale v paměti mi toho moc nezůstalo. Čte se stejně lehce jako Loukotková, je to spíše oddechové čtení. Některé historky mě baví více, některé méně, některé jsou stále aktuální, jiné spíše poplatné době a jejich humor už vyprchal. Celkově je ale sbírka moc pěkná a za přečtení stojí!
No a nebyla bych to já, abych si po půlroční pauze neskočila do knihovny pro další české autory. Dala jsem na Steliny tipy a odnesla si Krabici živých, Křesadlo, Cestu kolem mé hlavy za 40 dnů a Perunův den. To by mi mohlo stačit, až zatočím s Villonem. Taky jsem se stavila v knihkupectví, abych si vybrala knihy za poukaz, který jsem dostala od SIS k narozeninám. Chtěla jsem si jen přečíst, o čem teda jsou, no a už mám za sebou první příběh z povídkové sbírky Deset žen ...
