Komentáře: Life is precious
Dnes jsem byla v Osvětimi. Napadá mě spousta myšlenek ... myslíte, že kdyby se budoucí sebevrazi podívali na místa jako je Osvětim, uvědomili by si, jak je život vzácný a dovedli by se povznést nad svůj konec... [celý příspěvek]
melody
07.01.2013 08:12
nedovedli.
Mona
06.01.2013 12:35
Ano, obdiv a úcta těm, kteří to přežili. Já bych tak silná nebyla, nejspíše bych se pokusila o útěk, protože bych měla kulku jistou. Ačkoliv pud přežití ... no, těžko takhle hypotetizovat. Bylo to prostě peklo na zemi.
Se sebevrahy máte nejspíš pravdu. Asi by to moc nepomohlo. I když, někteří lidé si tam můžou uvědomit, že to bahno, ve kterém se plácají, je vlastně jen malá louže a nic víc. Mi přijde, že zabít se je projev neúcty k těm, kteří zemřeli násilnou smrtí, kteří neměli šanci prožít svůj život. Luce, já ti ani nevím,co je více emotivnější. Slzy v očích jsem měla včera celý den a když se dívám na filmy, je to úplně stejné. Ale co mě trochu zarazilo ... ještě větší emocionální náloží pro mě bylo, když zmiňovali Čechy a děti z Terezína, prostě náš lid - to pro mě bylo ještě bolestnější.
Web | Fay
06.01.2013 09:13
Vidím to podobně jako Stela - pokud se někdo opravdu pevně rozhodne život skončit, nemyslím si, že návštěva Osvětimi by to změnila. Mimochodem, přidám svůj osobní dojem z Osvětimi. Byla jsem tam a nebyl to hezký zážitek, samozřejmě. Ale pro mě je tam to, co se dělo natolik rozumem neuchopitelné, že jsem nebyla ani zdaleka tak otřesená, jak jsem se bála, že budu. Větší vliv na mě má spíše literatura nebo filmy z války. Rozhodně pro mě totiž platí, že smrt tisíců je statistika, ale smrt jednoho je příběh. Nechci tím jakkoli znevažovat, co se v Osvětimi událo, ale pro mě je to prostě pochopitelnější skrze příběhy jednotlivců, teprve pak to dokážu nějak empaticky pojmout.
Ale rozhodně i já jsem pro, aby každý jednou Osvětim nebo nějaké podobné místo navštívil, je to důležitá zkušenost a na holocaust by se nemělo zapomínat.
A sebevrahy z "lásky" pověsit za dřeváky do průvanu!
Web | Fay
06.01.2013 09:10
Vidím to podobně jako Stela - pokud se někdo opravdu pevně rozhodne život skončit, nemyslím si, že návštěva Osvětimi by to změnila. Mimochodem, přidám svůj osobní dojem z Osvětimi. Byla jsem tam a nebyl to hezký zážitek, samozřejmě. Ale pro mě je tam to, co se dělo natolik rozumem neuchopitelné, že jsem nebyla ani zdaleka tak otřesená, jak jsem se bála, že budu. Větší vliv na mě má spíše literatura nebo filmy z války. Rozhodně pro mě totiž platí, že smrt tisíců je statistika, ale smrt jednoho je příběh. Nechci tím jakkoli znevažovat, co se v Osvětimi událo, ale pro mě je to prostě pochopitelnější skrze příběhy jednotlivců, teprve pak to dokážu nějak empaticky pojmout.
Ale rozhodně i já jsem pro, aby každý jednou Osvětim nebo nějaké podobné místo navštívil, je to důležitá zkušenost a na holocaust by se nemělo zapomínat.
A sebevrahy z "lásky" pověsit za dřeváky do průvanu!
Stela
06.01.2013 00:14
Pokora je přesně TO, co jsem po obou návštěvách Osvětimi a Březinky cítila také. A neskutečný obdiv a úcta k těm, kteří to peklo zvládli přežít. Je možné, že někteří z potencionálních sebevrahů by se zamysleli a uvědomili si cenu svého života. Mám ale dojem, že dost z nich by stejně nezvrátilo své rozhodnutí. Pokud je člověk natolik zoufalý ve svém životě, že se rozhodne dobrovolně odejít, uvědomění si nedobrovolné smrti tisíců jiných jej nejspíš "nespasí". Něco jiného je však kategorie demonstrativních sebevrahů a sebevrahů "z lásky" - ty bych vyfackovala a pak jim Osvětim ukázala. Podle mě by takové pietní místo měl každý alespoň jednou za život navštívit
Stela
06.01.2013 00:14
Pokora je přesně TO, co jsem po obou návštěvách Osvětimi a Březinky cítila také. A neskutečný obdiv a úcta k těm, kteří to peklo zvládli přežít. Je možné, že někteří z potencionálních sebevrahů by se zamysleli a uvědomili si cenu svého života. Mám ale dojem, že dost z nich by stejně nezvrátilo své rozhodnutí. Pokud je člověk natolik zoufalý ve svém životě, že se rozhodne dobrovolně odejít, uvědomění si nedobrovolné smrti tisíců jiných jej nejspíš "nespasí". Něco jiného je však kategorie demonstrativních sebevrahů a sebevrahů "z lásky" - ty bych vyfackovala a pak jim Osvětim ukázala. Podle mě by takové pietní místo měl každý alespoň jednou za život navštívit
