Mám ráda
... VÍKENDY
Protože můžu vstávat klidně v poledne. Zajímavé je, že se stejně vždycky probudím už kolem osmé. A teď v těch vedrech dokonce kolem páté. PÁTÉ! Takže jsem vzhůru od pěti (!!!), počítala jsem ovečky, sepsala úlomky snu (to je pořád samá smrt, smrt, smrt, slzy a stresy na akademické půdě ... že by znamení, že škola není mou životní cestou?), počítala další ovečky, zírala do stropu, docela dost fantazírovala, a v devět šla se SIS nakoupit, abych mohla připravit oběd. Připadám si jako vyvrhel, protože mám v týhle rodině snad jediná hlad. V létě! A pořád. Chutě na sladké zaháním melounem a vodou s jahodama/citronem. Dnes máme s Drahýma parádní plán. Pavel vaří. Já přinesu karamelovou Viennettu (jestli bude, Albert mě dnes zklamal!). Mohli bychom zpívat a podívat se na film. A jen tak existovat a tulit se.
Na víkendech je nejlepší sobota, protože ji ohraničuje volno na obou stranách. V neděli už mě opět popadají děsy z pondělka, respektive ze školky. Naštěstí tento týden naposledy. Budou mi mrňata chybět, mé inteligentní a zvídavé myšičky. Přinesly mi sice spoustu trápení, ale jak bych já mohla nemilovat děti. I ty největší sígry! Kdyby to někdy přišlo, tak jsem se stala obětí burnoutu. Ale to mě spíš přivede do hrobu mé prokrastinační Já.
... DIVADLO
Po roce jsem zašla do divadla. Do Národního. V tom šíleném parnu jsem na sebe navlíkla silonky a květované minišaty, protože jít do divadla s holýma nohama je společenské faux-pas. Všechny mladé kočky v mém věku měly silonky. A generace našich babiček? Nezájem. Některé a někteří vypadali, jako by šli rovnou z práce. Do Národního.
Viděly (mamka a já) jsme činohru Trable s Harrym. Po zhruba třech minutách jsem si uvědomila, že jsem repliky už někdy slyšela. A ano! Hitchcockův film. Bylo to vtipné,podkreslené stylovou hudbou a tak akorát dlouhé. Nejlepší roli měl Harry. Hrál mrtvolu.
... NOVÉ UČEBNÍ MATERIÁLY
Poslech je moc důležitý, to samozřejmě vím, přesto se mu už docela dlouho vyhýbám. Podařilo se mi zničit všechna cdčka k učebnicím. Neptejte se jak. Nevím. Nejspíš blbý přehrávač. Jisté je, že jsou nepoužitelná. A tak jsem zabloudila do Bookshopu a na doporučení Eveli si vzala učebnici Just. I s dvěma cd mě vyšla na nějakých 230, myslím. Mám úroveň pro začátečníky. Kniha má docela dost lekcí, každá na určité téma, s tím že level roste. Jedna strana pokrývá poslech a slovní zásobu s nějakou doplňovačkou slovíček, druhá strana se věnuje speakingu ke stejnému/obdobnému tématu. Zatím jsem vyzkoušela food a cinema ve dvou různých skupinách. A už bylo na čase!
... SVÉ STUDENTY
Tím, že učím velmi malé skupinky (mám maximálně tři studenty), je naše sbližování velmi rychlé a snadné. Opravdu mě velmi moc baví nakukovat do jejich života. Prožívám tak mnohem víc příběhů. A když k tomu přištu ještě knižní příběhy, jsem prakticky nesmrtelná :o) V první řadě jde samozřejmě o to, aby se mí studenti zlepšovali v angličtině. Myslím ale, že velká část z nich, se chce také podělit o své strasti a slasti. A já jsem za všech okolností jedno velké ucho. I kdybych měla sebehorší náladu, v okamžiku, kdy začíná hodina, jsem schopna všehno hodit za hlavu a existovat jen pro studenty. Naopak mi to už ale nejde. Protože jsou součástí mého života. Jsou mi zrcadlem, ve kterém vidím své trable. Jsou mi inspirací a taky motivací. Také kvůli nim chci být lepší a lepší, aby z toho mohli profitovat.
Strašně smutné je, když vidím/slyším, že se zamotali do něčeho, co jsem zažila. A protože vím, že skvělý učitel není ten, který všechno na plnou pusu vyslepičí, ale naopak ten, který své studenty jen lehce nakopne, aby k odpovědi dospěli sami, držím jazyk za zuby a snažím se svými šťouravými otázkami dotlačit studenty k tomu, aby se nad problémem zamysleli. Včera mi to moc nevyšlo, byla jsem docela dost explicitní! A to je k ničemu. Člověk si na to musí přijít sám.
Mám teď před sebou jednu nevinnou duši, která potřebuje shodit do vody. Neměla by to být vůbec moje věc, ale jen se dívat na nevyužitý potenciál mě zabíjí! Trocha intervence by neškodila. Sice ještě nevím jak, ale vím, že musím! (mesiášský komplex :D Nechci změnit svět, jen ho chci spasit)
Slečna spasitelka bude raději přemítat nad tím, co udělat pro druhé, místo aby sepsala esej a měla konečně regulérní prázdniny. Opravdu mě baví ti, kteří se mě zeptají: "Tak ty už máš prázdniny, že? Ty se máš" Načež odpovídám: "Co si představuješ pod pojmem prázdniny v mém případě?" Jako já fakt nevím, proč jsou všichni (velká část lidí kolem) přesvědčeni o tom, že sedím doma na zadku. Nesedím. Pracuju. Každý den. Učím v jazykové škole, která funguje po celý rok a učím soukromě. CELOROČNĚ. Mé poslední prázdniny, které byly delší jak tři dny byly o Vánocích a předtím? Opět o Vánocích. Ano, správně, neumím si zorganizovat volno. A i letos jedu pod stan jen středa až neděle, což znamená, že přijdu o pouhé tři pracovní dny. Říká se tomu láska k práci :o)
