Mé sny
Pojala jsem Měsíční cyklus za svůj a řídím se podle něj, tak aby bylo mé tělo spokojenější. Zrovna teď se nacházím ve fázi Babice, pro kterou je typická zjitřená vnímavost, objevné vhledy do duše, odpočinek, malátnost, loučení se se starým. Zapisuji si pečlivě, jak se kdy cítím, abych se přesvědčila o tom, zda-li tomu tak opravdu je.
Během posledních dvou týdnů jsem si zapsala čtyři sny. Poslední je z dneška. Čím více chci, tím více se zvyšuje má schopnost si je ráno vybavit. Všechny symbolizují mé hledání. I ségřina sebevražda mi napovídá, že se urputně snažím něčeho zbavit. Jejímu skoku z okna předcházelo zachránění po autonehodě. Vynesla jsem ji z plamenů ven. Zajímavé je, že v prvním snu se mi snažila pomoct zavřít dveře auta a jelikož se nedívala na cestu, nabouraly jsme a skoro se zabily. V druhém snu se mi něco snažila říct, já se jí vysmívala a ona pak skočila.
Oba sny by se daly vyložit dvěma způsoby. Ten jednodušší by říkal, že jsem se pokusila o záchranu našeho vztahu, ale nakonec jsem to vzdala a "hodila ji přes okraj" Druhý výklad je více symbolický. Část mého Já se mi snaží pomoci, ale nesprávně, když jsme se skoro zabily. Musela jsem tu část zachránit. A když ten aspekt mého Já pak skočil z okna (upozorňovala jsem, že je nebezpečné sedět na parapetu) a já se dívala na krvavý flek na zemi, necítila jsem vůbec nic, žádný smutek, zlobu, nic. Takže, mám dojem, že jsem část svého hledání vzdala - zabila. Smrt symbolizuje správnou cestu, nový začátek. Ale myslím, že sebevražda je něco hodně jiného. Možná se stavím zády k něčemu, co bych měla ještě prozkoumat.
Ten vlak, který mi dnes ujel a má reakce "no co, stalo se" mi řekl, že když zítra opravný test nezvládnu, nezhroutím se z toho.
No a můj nejdelší sen ever. Příběh s pointou - téměř. Představte si zahradu v anglickém stylu, divokou, nespoutanou, sem tam nějaký ten náhrobek, kříž a po levé straně hrad, či spíše zřícenina hradu. Je spíše podvečer, obloha temná, po zahradě se prochází pár lidí. Mám trošku strach z toho, co by mohlo být skryto ve tmě, ale jinak se tam cítím moc dobře a příjemně. Obcházín hrad zprava po velikánských schodech. A najednou se ocitám ve velké prosvětlené hale. Podlaha je naleštěná a všude je plno světlo, které vychází nejspíš ze stropu protože tam nejsou okna. Hrad vypadá uvnitř spíše jako zámek či hala divadla. Vysoké stropy, zdobené sloupy a třpyt a lesk. Jsem ve skupince lidí spolu s průvodkyní (ta vypadá jako organizátorka summitu). Průvodkyně říká jedné z osob "Ty budeš mé oči" - žena se zalekne a odchází pryč. Další ženě říká něco obdobného, ta jen kývne. První žena se vrací, rozmyslela si to. Jdeme na prohlídku. Všichni se rozprchnou a ke mně přistupuje kamarádka, která mi dává sluchátka, ve kterých bude prohlídka v češtině - průvodkyně mluví anglicky. Odmítám (beze slov), protože vím, že porozumím jakémukoliv jazyku. Sedám si na lavičku a s bázní a pokorou si prohlížím zámek. Žádné "wow" ale jen úsměv a radost v srdci. Je mi tam moc dobře a všechno se mi líbí. Jsem na tom místě poprvé. Průvodkyně si sedá vedle mě a ptá se, proč nejsem s ostatními. Odvětím, že chci být sama. Říká, že chápe a položí svou ruku na mou. V tu chvíli mám vize - z minulosti hradu. Cítím, že průvodkyně vidí totéž, co já. Průvodkyně se zarazí - netuším, jestli proto, že jsem schopna vidět něco takového anebo proto, co je v nich zobrazeno. Zajímavé je, že mě oslovuje Vanesso. A zde sen končí.
Sen jsem si vyložila téměř okmažitě a vůbec jsem nad tím nemusela uvažovat, protože mi to přijde tak jasné! Zahrada - mé nevědomí; strach - z toho, co bych mohla objevit, ale zvědavost převažuje; hrad či zámek - bytostné Já, úplný střed všeho, jsem jen v hale, takže teprve začínám objevovat; průvodce - může symbolizovat všechny ty knihy, které čtu anebo taky jednu konkrétní osobu, která do mého života přivedla chaos; vize - se týkají mé minulosti, protože hrad jsem já, buďto mých vztahů v rodině anebo samotných archetypů (těžko říct, poněvadž vize se míhaly tak rychle, že nešly zachytit a já se jen usmívala a nechala je volně se objevovat a mizet).
Myslím, že ty vize jsou hodně podstatné. Čistě náhodou jsem totiž přišla na to, že Vanessa je jméno, které se slaví 24.května, na svátek mé mamky. Takže, co mou průvodkyni zbavilo slov a co přesně bych měla vyřešit doma?
Toť prosím osvětlení mé neschopnosti učit se do školy na test. Jsem přesvědčená, že odkrývám obrovské tajemství a je to nadpozemsky vzrušující. Slyším/vidím slovo archetyp a všechno se ve mně rozehraje (jo, i v těch otázkách z literární kritiky se dá najít a ne pouze jednou -rozptyluje mě to!)
