Meditační
Je pět padesát tři a já nespím, protože mám hlavu pořád jako balon, který ne a ne prasknout. Panebože, zastavte už někdo ty myšlenky! Toužila jsem po Múze, ne po hrůze!
Jak já bych potřebovala mluvit ... ale přátelé by zešíleli, protože já chci mluvit jen a jen o sobě. O tom, co se teď děje v mé hlavě. Jako když mi bylo 13 a potřebovala jsem se vymluvit. Nebylo s kým. A můj deník z té doby zeje pázdnotou, protože jsem nebyla schopna své myšlenky zformulovat do slov. Ani teď to nejde. Jako kdybych v hlavě měla celý vesmír.
Hledejme útěchu v Shakespearových sonetech (samozřejmě v překladu pana Hilského).
Kdybych se večer neozývala, hlava konečně pukla. Na hrob prosím jen bílé růže a oblečte se do barev. Nechte mi zahrát Taká se mi páči od HRDZY. Děkuji.
