MLA profík
Užívám si pocit, že se mi podařilo vyplodit pět citací podle MLA stylu. Mám radost, že články z profi žurnálů, které jsem objevila ke své eseji, obsahují veškeré údaje, takže nemusím depkařit, že mám všude n.a. Protože nemám! Jediné, co mi teď chybí, je sepsat tu esej. A do toho se mi VŮBEC nechce. Jeden dobrý pocit za den úplně stačí.
Za hodinu vyrážím na večer deskových her do čajovny. Za hodinu bych měla být schopna napsat aspoň jeden abstrakt. 5 vět. Víc se po mně nechce. Že bych zametla podlahu v kuchyni ... ? To je přesně ten důvod, proč jsem loni gender studies nedokončila. Nemám ráda eseje. Píšu jako trotl.
Tak proč jsem si sakra zapsala předmět Critical writing?! Jo, vím, abych se eseje konečně naučila psát. Sylabus předmětu je tak úžasný, že už teď mám bobky a počínající depresi. Nejspíš nebudeme dělat nic jiného než číst texty a učit se, jak je "zkritizovat" (poznámka: až do počátku mých studií na vysoké škole jsem neměla tušení, že kritika nemusí být jen negativní, a že je to vlastně něco úplně jiného, než si laik myslí) ze všech možných úhlů. A ještě k tomu nějaká ta komparatistika. Zní to jako něco, co by se mělo učit v prváku na všech oborech filosofické fakulty. Kritické myšlení ... třeba nakonec budu vědět, jak ohodnotit knihu jinak než "super, moc se mi to líbilo." Občas mám pocit, že vůbec nejsem kreativní ...
Hodina se krátí ... co bych vám tak ještě mohla napsat, abych zabila čas a nemusela se věnovat svému kritickému seberozvoji. Věděli jste, že St Paul's Cathedral je největší church na světě? Mi říkal včera jeden ze studentů. Hrůza, jak všechno pozapomínám. Měla jsem si pod stromeček přát Ginkgo.
